Hřebčín Amerika

Náš hřebčín tuto sekci nechová, ale je schopen zprostředkovat.

WELSH PONY (VELŠSKÝ PONY - SEKCE B)

Welsh pony je jednou ze čtyř sekcí velšských plemen pony, jejichž domovinou je Wales ve Velké Británii. Základní rozlišení jednotlivých sekcí představuje kohoutková výška a pak také typové odchylky. Mezi tato čtyři velšská plemena patří Welsh mountain pony(sekce A), Welsh pony(sekce B), Welsh pony of cob type(sekce C) a Welsh cob(sekce D). Chov těchto plemen je veden společností Welsh Pony And Cob Society (WPCS), přičemž jednotliví koně jsou zapisováni (registrováni) v Plemenné knize (Welsh Stud Book). Každé jednotlivá sekce má svou Plemennou knihu.
Welsh pony – je kombinací všech výrazných velšských vlastností, jako je vytrvalost, kontituční tvrdost, odolnost, nenáročnost, mimořádná inteligence a excelentní charakter s elegancí jezdeckého pohybu a atletickými schopnostmi. Welsh pony je vždy poněkud lehčí konstituce, než ostatní velšské sekce, což je důsledek přílivu krve Anglického plnokrevníka a Hackneye, ale vždy je třeba mít na paměti, že lehčí konstituce není konstituce lehká nebo jemná, což, bohužel, v některých chovech může být stále ještě problém. Dobrá kvalita kostry je nejčastěji sledovatelným nedostatkem v chovu této sekce a nalézt opravdu kvalitního představitele Welsh pony sekce B tedy nemusí být vždy úplně jednoduché, často i proto, že populace je ovlivňována módními trendy nebo subjektivními preferencemi některých chovatelů.
Welsh pony je také nejmladší velšskou sekcí. Právě proto, že toto plemeno vzniklo poměrně nedávno, je mezi jeho představiteli možné vidět poníky velmi rozdílných fenotypů. Oficiální standart Welsh pony je ale v podstatě shodný se standartem Welsh mountain pony, s tím rozdílem, že Welsh pony má být pony s výrazně jezdeckými předpoklady, tedy s přiměřenou kostní hmotou, pevnou konstitucí a dobrými chody. Z těchto faktů vyplývá, že pokud se budete na tato zvířata dívat na některé větší výstavě a nejste skutečný odborník, nemělo by být z povzdálí zcela jasně patrné, na kterou z výše zmiňovaných velšských sekcí se právě díváte.
Před druhou světovou vákou byla velšská plemena vystavována pouze ve třech sekcích a až v roce 1930 společnost WPCS uznala, že je nutné vytvořit novou sekci, ve které budou registrováni „pony v jezdeckém typu“. Do této doby byli tito pony zapisováni jako cob ve velikosti 12,2 hh až 13,2 hh. V prvním období těchto registrací vzniklo mnoho zmatků a do této sekce se zaregistrovala zvířata různých původů – registrovali se zde Welsh Part-Bred neboli podíloví velši, Angličtí plnokrevníci, Polo pony i Welsh cob, což způsobilo, že vývoj této sekce provázely problémy, které u ostatních „čistých“ sekcí nebyly. Od roku 1960 již ale lze pozorovat, že vývoj plemene byl již relativně dobře nasměrován a ustálen, přestože počty registrovaných hříbat byly celkově poměrně malé. Důsledkem nízkého počtu narozených čistokrevných hříbat bylo, že na největší aukci těchto sekcí ve Walesu, na podzimní Fayre Oaks, se nabízelo k prodeji jen velmi málo těchto pony. Nedostatečná nabídka prudce zvýšila poptávku, což této sekci nepřineslo v konečném důsledku nic užitečného. Mnoho chovatelů se rozhodlo chovat tuto sekci bez chovatelské fundovanosti a to se samozřejmě záhy promítlo na kvalitě populace. Právě v těchto letech – 1960 až 1975 - se v sekci B objevilo mnoho poníků velmi jemné kostry a křehkého vzhledu. V tuto dobu bylo těžké rozlišit, zda předváděný pony je Welsh pony sekce B nebo Anglický jezdecký pony. Naštěstí se v následujících letech našlo dostatek chovatelů, kteří tyto nedostatky zaznamenali a ve svých chovech preferovali zvířata, která jednoznačně odpovídala standartu a postarali se o zvýšení kvality plemene.

HISTORIE
Welsh pony sekce B je, jak již bylo řečeno, jednou z velšských sekcí, přičemž všechny sekce těchto pony a koní, jsou ve Velké Británii řazena mezi takzvaná Britská nativní plemena, obecně označovaná Mountain and Moorland breeds (Horská a vřesovištní plemena). S původními britskými plemeny a rovněž tak s historickým vývojem velšských plemen obecně, jsme se seznámili v článku věnovaném plemeni Welsh mountain pony, které, jak již jsme v úvodu uvedli, je Welsh pony velmi blízké a má s ním i shodný plemenný standart. Proto se zde starší historií plemene již nebudeme obsáhleji zabývat.
Historicky vzato byl Welsh pony chován jako farmářský, pastevecký pony, který byl ve své podstatě typem coba – to znamená, že měl být schopen nést váhu dospělého jezdce. Welsh pony byl využíván jako hlavní dopravní prostředek farmářů v hornatých oblastech Walesu a také jako jezdecký kůň pastevců ovcí a stád divokých pony. Welsh pony musel být schopen celý den pracovat ve velmi nepříznivém klimatu a náročném, kopcovitém terénu, selekce účelového chovu i přírodního výběru vytvořila v konečném důsledku velmi odolné a životaschopné plemeno. Pony musel nutně mít i dobré skokové předpoklady a vyznačovat se dobrým temperamentem, pracovitostí a jistým krokem i v obtížném terénu. Selekční tlak při formování tohoto plemene byl tedy opravdu velmi silný a výběr, který dobře zabezpečila nutnost celoroční práce na farmách, byl důkladný. Ke změnám ve využití těchto pony došlo po roce 1930, kdy se výrazně zvýšila poptávka po ponících vhodných pro jezdecké využití dětmi. Chovatelský tlak v sekci B se zaměřil na produkci „jezdeckých pony“, zatímco sekce C byla ustanovena jako sekce, v níž se registrovali Welsh pony v typu coba. Oddíl Plemenné knihy Welsh pony byl založen až v roce 1931.
V novodobé historii plemene nalezneme dva nejvlivnější hřebce, kterými byli Crawen Cyrus a Tanybwlch Berwyn.
Crawen Cyrus se narodil roku 1927 a byl synem arabského hřebce King Cyrus a welsh mountain pony klisny Ifron Lady Twilight(narozené 1913), dcery slavného Dyoll Starlight. Tato linie je v současnosti nejvlivnější prostřednictvím hřebce Downland Chevalier(narozený 1962).
Tanybwlch Berwyn se narodil v roce 1924 a byl synem berberského hřebce Sahara a jeho matkou byla klisna Welsh mountain pony Brynhir Black Star. Tato linie se dnes nese prostřednictvím synů a dcer hřebce Coed Coch Berwynfa. Dalším zásadně důležitým hřebcem při vývoji welsh pony je také hřebec Criban Victor narozený v roce 1944. Jeho otcem byl Welsh mountain pony Criban Winston z matky Criban Whalebole po Mathrafal Broadcast, který byl Welsh cob. Criban Victor sám se 5x stal vítězem slavné Royal Weslh Show a je nejlepším příkladem Welsh pony, výrazně ovlivněného krví Welsh coba. Tento hřebec měl v chovu Welsh pony zcela zásadní význam a například v USA je prakticky každy Welsh pony sekce B prapravnukem Criban Victora. V této souvislosti je zajímavé poznamenat, že Dr. Wynne Davies, jeden z nejuznávanějších autorů odborných publikací věnovaných těmto plemenům, zdůraznil skutečnost, že: „Pokud by se Criban Victor narodil po roce 1950, byl by registrován jako sekce C“. Tato změna by historii a budoucnost plemene Welsh pony zcela změnila, protože by tento vyjímečný hřebec v chovu této sekce pravděpodobně vůbec nefiguroval.
Zásadní rozvoj celé sekce B nastal, jak jsem již uvedla v úvodu, po roce 1958/59, kdy se narodila „velká čtyřka“ hřebců, kteří se stali skutečnými úhelnými kameny plemene. Těmito významnými hřebci jsou: 1) Solway Master Bronze narozený 1959 2) Brockwell Cobwell, taktéž narozený v roce 1959. 3) Downland Dauphin, narozený 1959, 4) Chirk Caradog(1958) a jeho pravý bratr Chirk Crogan(1959).

CHARAKTERISTIKA
Typický Welsh pony sekce B současnosti je dnes ve Velké Británii vnímán jako prototyp pracovního Hunter pony, který je jezdci, vzhledem k oblíbenosti této disciplíny, velmi žádaný a vysoce ceněný. Welsh pony je o něco jemnější a lehčí, než Welsh mountain pony nebo Welsh pony of cob type, ale přesto je v chovu kladen velký důraz na zachování originálních velšských vlastností. Kohoutková výška Welsh pony se pohybuje v rozmezí 1,22 až 1,37 metru a obecně lze říci, že pro něj platí tentýž standart jako pro Welsh mountain pony, pouze s tím rozdílem, že Welsh pony má mít více “jezdeckého“ výrazu, kvalitní jezdeckou akci, přiměřenou sílu kostry, dostatek hmoty a nezbytnou podmínkou je i zachování celkové nenáročnosti a vytrvalosti plemene. Zásadním faktorem je pak přítomnost pověstného velšského charakteru, umožňujícího dobré jezdecké využití plemene i nejmenšími dětmi.
Stejně tak, jako ostatní velšská plemena, lze i Welsh pony charakterizovat jako poníka mimořádně loajálního ke svému majiteli a lidem obecně. Welsh pony, stejně tak jako Welsh mountain pony, je ideální volbou, pokud hledáte tzv. „prvního pony“. Welsh pony je vhodný pro každou jezdeckou disciplínu - bude výborným partnerem na drezurních obdélnících i ve skokovém sportu a své místo si pevně vydobil také ve vozatajství. Doporučit ho lze i na jízdárny, které nabízí své služby klientům se zdravotním postižením, protože laskavý charakter a mírná povaha velšských koní zde nachází své uplatnění. Velsšká plemena jsou obecně velmi vnímavá, snadno ovladatelná a inteligentní. Taktéž jejich výrazný, ale kontrolovatelný temperament je u nich vysoce ceněn. Do Plemenné knihy velšských plemen pony a cob lze zapsat pouze potomky z těchto spojení: A x B = B a B x B = B

SOUČASNOST
všechny sekce velšských pony a cob obecně patří mezi nejoblíbenější plemena světa, čemuž odpovídá i postavení těchto plemen v průkumech, které je řadí na 9. místo a jsou aktivně chována v mnoha různých zemích světa. Přesto ale právě tato sekce zaznamenala v posledních letech mírný ústup popularity, který zapříčinilo několik faktorů. Prvním z nich je stoupající obliba sekce C - Welsh pony of cob type. Welsh pony of cob type je sekce, která byla v posledních desetiletích plně doceněna a svou univerzálností a všestranností sekci B zastiňuje. Welsh pony of cob type (sekce C), má ideální velikost a konstituci na to, aby se mohl stát skutečně „rodinným pony“, protože bez obtíží může být využíván jako jezdecký a vozatajský pony nejen dětmi, ale i průměrnými dospělými, což sekce B, obecně vzato, nabídnout nemůže. Podstatný je také fakt, že děti jsou dnes celkově stále vyspělejší a větší a proto mnohé z nich přestupují z ježdění sekce A (Welsh mountain pony) rovnou k sekci C.

Druhým faktorem pak je skutečnost, že v samotné Velké Británii není sekce B tolik populární jako ostatní velšské sekce. Mnoho tradičních chovatelů poněkud arogantně sekci B přehlíží, protože není zcela „čistá“. Základem těchto předsudků vůči sekci B, je poměrně vysoký podíl krve Anglického plnokrevníka a Araba. Z těchto důvodů také do poměrně nedávné doby nebylo společností WP&CS (mateřská chovatelská společnost) povoleno využít sekci B v chovu sekcí ostatních a původ těchto restriktivních opatření byl pragmatický. Pokud je v rodokmenech přítomen Welsh pony, může se v dalších generacích objevit u potomstva lehčí kostra, což je velmi nežádoucí. Přesto ale, pokud se podíváme do rodokmenů některých významných chovných zvířat, nalezneme občas i představitele sekce B. A je také možné, že některé krásné, ušlechtilé hlavy, které můžeme vidět u mnoha představitelů sekcí C a D, se neobjevili jen tak z ničeho nic. Je pravděpodobné, že jsou důsledkem vlivu arabské krve někde v zadních částech jejich rodokmenů! Přestože nejsem vášnivý propagátor arabských koní, je jistě pravdou, že tato plemena mají mnoho vynikajících vlastností, které velšským plemenům z jejich specifik nic zásadního neberou. Sama historie využití Welsh Pony jako pracovních farmárských koní ukazuje, že přestože se může v jejich populaci vyskytnout subtilnější a lehčí kostra, bývá hustota a pevnost jejich kostí dostatečná a i tito pony mohou být extrémně zatíženi.. Proto si také myslím, že striktní odmítání využití sekce B v chovu sekcí jiných, nemusí být vždy a za všech okolností produktivní.

TABULKA STANDART

• KVH - do 137 cm (13 hands 2 inches)
• Obecná charakteristika - Tvrdý, odvážný, s dostatečným pony výrazem.
• Barva - Všechny barvy kromě strakoše.
• Hlava - Malá, suchá, dobře nasazená a zužující se k nozdrám.
• Oči - Velké, odvážné a výrazné.
• Uši - Dobře nasazené, malé a bystře reagující, posazené správně na hlavě, úměrně blízko u sebe.
• Nozdry - Výrazné a otevřené.
• Čelisti a hrdlo - Suché a jemně řezané, s velkým prostorem u výřezu čelisti.
• Krk - Dlouhý, dobře nesený, u klisen štíhlejší, ale u dospělých hřebců se sklonem k mohutnému hřebenu.
• Plece - Dlouhé a směrem dozadu šikmé. Kohoutek poměrně jemný, ne příliš "ostrý". Ramenní kost musí být natolik strmá, aby přední noha nestála příliš pod tělem.
• Přední nohy - Směřují kolmo k zemi, v loktech volné. Dlouhé a silné předloktí, dobře vyvinutý karpální kloub, pod ním krátká plochá holeň, spěnky úměrně zešikmené i dlouhé, kopyto dobře tvarované a tvrdé, chodidlo kulaté.
• Hřbet - Dobře osvalený, silný a v bedrech dobře vázaný.
• Hrudník - Hluboký.
• Žebra - Dobře klenutá.
• Záď - Dlouhá a kulatá. Ne hranatá ani krátká. Ocas dobře nasazený a živě nesený.
• Zadní nohy - Hlezenní klouby musí být velké, ploché a suché, se zřetelnými patními hrboly, nesmějí být stočené ani dovnitř ani ven. Zadní nohy mají mít dobré zaúhlení. Patní hrbol nesmí přesahovat přes pomyslnou spojnici od hrbolu kosti sedací k ostruze. Spěnky úměrně zešikmené a dlouhé. Kopyta dobře tvarovaná, tvrdá.
• Pohyb - Energický, volný a vycházející rovně z plece, vepředu dlouhý. Hlezenní klouby se dobře ohebné, flexibilní. Zadní nohy dopadají rovně a výrazně pod tělo.