placing gif
placing gif

WELSH PONY OF COB TYPE (VELŠSKÝ PONY V TYPU KOBA) – SEKCE C

Tento článek byl publikován v časopise Koně a hříbata VII/2011

WPCT je často představován jako menší varianta Welsh coba, což sice toto plemeno dobře definuje, přesto ale nelze říci, že WPCT je jen malým, „nepřitažlivým bratříčkem“ velkého a charismatického Welsh coba, protože má své osobité, specifické vlastností. Jako největší přínost této sekce vidím v tom, že je mimořádně vhodným partnerem pro průměrné dospělé a starší děti, kteří zbytečně často „zápasí“ s velkými koňmi. O WPCT lze také říci, že je silnějším protějškem subtilnějšího Welsh pony, s nímž má společný limit kohoutkové výšky, přičemž rozdílem mezi nimi je právě kvalita kostry a síla konstituce. Také mechanika pohybu je u WPCT výrazná, s velmi dobrou akcí odkazující na vliv Welsh coba.
Pro komplexní pohled na toto plemeno je důležité pochopit, že všechna velšská plemena jsou odrazem krajiny Walesu a lidí, kteří v něm po staletí žili. Chovatelé minulých století měli na paměti více praktické využití svých koní, než-li jejich fenotyp či příslušnost k nějaké plemenné knize či linii. Tyto faktory se do chovu koní začaly promítat až v posledních stoletích. Původně všechna tato plemena žila divokým nebo polodivokým způsobem života a až následně byla plně domestikována. Nenáročnost, pevné zdraví, dlouhověkost a charakter byly aspekty, na které se chovatelé, ať již vědomně nebo nevědomě, nejvíce soustředili. Wales neposkytoval svým obyvatelům přespříliš a uspokojení základních životních potřeb nebylo vždy snadné. Zábavu a potěšení museli pony přinášet jako nadstandart ke své každodenní těžké práci. Pokud byl pony zdravý, charakterní a disponoval dobrými pracovními předpoklady, byla jeho případná „krása“ jen bonusem navíc. Přesto ale, předpokládám, nebyl význam líbivosti nikdy zcela přehlížen. Šlechtitelství se jistě posouvalo krok za krokem kupředu i vlivem faktorů estetických.
Všechny zmiňované aspekty je třeba mít na paměti, pokud si chceme plemeno WPC T přiblížit a pochopit jeho současnost, protože nám umožňují pohlédnout na tohoto vyjímečného, všestranně využitelného ponyho v tom správném „světle“. WPCT je totiž plemenem, které se svou „upotřebitelností“ vymyká běžné představě o ponících, tak jak jsme je v České republice zvyklí vnímat. Historicky vzato se v Českých zemích nikdy pony a malí koně ve větší míře nechovali, nenacházeli uplatnění, to se ale v posledních letech mění, pony sport má stále vyšší popularitu a možnosti a také počty zájemců o rekreační ježdění geometrickou řadou stoupají. Zde se otevírá prostor, který by měl být WPCT schopen vyjímečně kvalitně naplnit.

HISTORIE PLEMENE
WPCT a Welsh cob jsou si blízcí nejen svým standardem, ale mají také podobné kořeny a historii. Odborníci se domnívají, že původ Welsh coba lze dohledat až do roku 1600 př.n.l, ale novodobá historie Welsh coba se začíná psát až se středověkem. Zmínky o plemeni nalezneme i ve velšské literatuře z tohoto období. Z těchto historických dokumentů lze odvodit, že již tehdy byl význam Welsh coba pro společnost té doby podstatný a nepřehlédnutelný. WC byl popisován jako kůň vyjímečně rychlý, jako talentovaný skokan, schopný nosit a tahat velmi těžké náklady. Před tím, než zde byla „objevena“ těžká chladnokrevná plemena , byl právě cob využíván k těžkým polním pracem a těžbě surovin, kromě toho ale musel být schopnen sloužit jako rychlý a vytrvalý kůň kočárový a jezdecký. Plemeno, tak jak ho známe dnes, bylo definitivně formováno na konci 15. století. V tomto období byla do populace WC přilita krev arabských hřebců získaných z oblastí blízkého východu křižáky. Krutým „šlechtitelským“ počinem pak bylo nařízení krále Jindřicha VIII, jež vydal zákon, nařizující likvidaci všech pony jejichž kohotková výška byla nižší, než 15 pěstí (152cm) u hřebců a 13 pěstí u klisen – toto období bylo ale pro Welsh coba zřejmě významné, protože jeho populace stoupla a také kohoutková výška se cíleně ustálila více směrem nahoru. Smyslem tohoto zákona byla likvidace malých poníků, kteří „ubírali cennou pastu koním schopným nosit rytíře v plné zbroji“ - Welsh cobům. Menší velšská plemena naštěstí našla útočiště v horských oblastech Walesu, kde divoce přežívala, díky neprostupnosti zdejších terénů. Tento nešťastný zákon byl částečně zrušen až královnou Alžbětou I.

V 18. a 19. století bylo plemeno WC oživeno přílivem krve Anglického plnokrevníka, Hackneye, Norfolkského klusáka (Norfolk Roadster ) a Yorkšírského kočárového koně (Yorkshire coach horse) a Welsh cob se stal nejrychlejších dopravním prostředkem té doby. Obchodníci, lékaři a ostatní podnikatelé si často svá kočárová zvířata vybírali při „závodech“ konaných trati měřící 35 kilometrů z Cardiffu do Dowlais, kde ti nejlepší kobové dokázali tuto vzdálenost překonat v klusu za méně než tři hodiny, přičemž trať v celé své délce vedla do kopce.

Registrovaný chov těchto koní začal ale až v roce 1901, kdy byla anglickými a velšskými chovateli založena WPCS – Welsh Pony And Cob Society. V roce 1902 pak byl následně vydán první díl Plemenné knihy – Welsh Stud Book. WPCS rozhodla, že nadále se budou velšská plemena registrovat do jednotlivých „sekcí“ a to podle typu a velikosti. Přičemž dnešní sekce B - Welsh pony byla až do roku 1930 registrována v sekci A - Welsh mountain pony a až v reakci na rostoucí poptávku po jezdeckých ponících vhodných pro děti se stala samostatnou sekcí B. Právě v tomto „období první plemenné knihy“ byl Welsh pony of cob type řazen do sekce B, což se v roce 1930 změnilo a plemeno WPCT bylo nadále registrováno jako sekce C. Standart, vymezující všechny sekce s konečnou platností, byl ustanoven v roce 1949. Prameny uvádějí, že v roce 1901, tedy v roce vzniku WPCS, bylo do plemenné knihy zapsáno několik velmi kvalitních plemeníků mezi nimiž vynikal hřebec Klondyke, narozený roku 1894, jehož chovatelem byl pan John Thomas z Tre'rddol ve středním Walesu, hřebce koupil v roce 1906 pan W.S.Miller z Forest Lodge v Brecon a z tohoto hřebce odchoval své slavné „Forest poníky “, přičemž nejvýznamnějším odchovem se stal hřebec TOTAL( narozen 1904, později exportován na Nový Zéland), který se stal otcem legendární bílé klisny sekce C - SEREN CEULAN(narozena 1910, šampion RWS v roce 1926 a 1928, KHV 127), která byla matkou další legendy sekce C - černého hřebce CEULAN COMET(narozen 1926, RWS šampion v roce 1931, 32, 34, následně byl exportován do Austrálie, KHV 132).
Chov WPCT prošel ovšem velmi kritickými okamžiky a populace byla několikrát ponížena na minimum. Druhá světová válka způsobila prudký pokles stavů mnoha britských nativních plemen, ale situace WPCT byla skutečně velmi složitá, neboť stavy čistokrevných pony klesly do extrémně nízkých čísel. V chovu zbyli pouze tři hřebci – WELSH PATRIOT(narozen 1939, RWS šampion v roce 1947, v roce 1948 zemřel) a jeho dva synové WELSH ECHO (narozen 1944, šampion RWS v roce 1949) a TEIFI BRIGHTLIGHT (narozen v roce 1949 poté, co jeho otec zemřel, šampion RWS osmkrát v letech 1953-1964 ).
V následujích letech počty Welsh pony of cob type stále klesaly a bylo nezbytně nutné populaci posílit opětovným využíváním kombinace klisen sekce A a hřebců sekce D, což zabezpečilo nárůst prakticky zdecimované populace. Nejvýznamnějšími hřebci, kteří zásadně ovlivnili chov této sekce až do dnešních let jsou:
1) LYN CWMCOED
narozený v roce 1960, RWS šampion osmkrát 1966-1974, po Coed Coch Madog z Piercefield Lady Lilian , bába, Myrtle Rosina, byla RW vítěz v roce 1929 a prabába Cilwen Lady Lilian byla RW šampionem pětkrát, z 1923 - 1934
2) MENAI FURY
RWS šampion v roce 1976, narozen v roce 1963, z Gredington Oswalld, jehož nejslavnějším synem je SYNOD WILLIAM (narozen roku 1969, šampion RW 1971,77,80,81), který rovněž byl pravnukem Myrtle Rosiny ze strany matky.
3) NEBO BRENIN
Welsh cob, narozen v roce 1971, vítěz žebříčku Hodnocení otců (Sire Rated) devětkrát (1982-1991), otec fenomenálního potomstva, jeho syn Nebo Bouncer (narozen roku 1981), šampion RWS pětkrát v letech 1985 - 1997), vedl žebříček hodnocení otců nepřetržitě 13 let, od roku 1990 až do roku 2006.

CHARAKTERISTIKA
Tak jako je Welsh pony větším protejškem Welsh mountain pony, tak je Welsh pony of cob type menší variantou Welsh cob. Na rozdíl od odlehčeného, subtilněšího Welsh pony si má dobrý WPCT zachovávat výrazně cobský typ a to při zachování dobrého pony výrazu.
Pro WPCT je horní hranice KVH limitována 137,2 cm (13,2hh), přičemž pony má působit silným, atletickým a velmi „všestranným“ dojmem, měl by být výrazně osvalen a disponovat velmi kvalitní, silnou kostrou, s dobře utvářenou, šikmou lopatkou, která zajistí typicky velkolepou mechaniku pohybu. Krk WPCT by měl být trochu výše nasazený, delší, hlava může být mírně hrubší, než jsme zvyklí vidět u WMP a WP, ale stále si má uchovávat velmi mnoho pony výrazu.WPCT je tedy menší, ale zcela plnohodnotnou, variantou Welsh coba, což v praxi znamená, že svému jezdci nabízí tak širokou škálu uplatnění, jakou může nabídnout jen málo jiných plemen. WPCT je obrazem síly a vytrvalosti, kterou lze bez nadsázky využít, díky líbivému exteriéru, charakteru a pohodlným chodům, k mimořádně nadstandartní rekreaci, ale také ve sportu všech FEI pony disciplín. WPCT je rodinný přítel i vrcholový sportovec, kterého vyjímečně těžké životní podmínky, v kterých se utvářel, zocelili do dokonalé podoby. Dlouhá historie chovu, náročné klimatické podmínky, chudá vegetace a velmi obtížný terén vyselektovali plemeno, jež svým charakterem, úzkým, důvěrným vztahem k člověku, univerzálností a mimořádně pohodlnými a funkčními chody skutečně nemá mnoho konkurence. Bez zábran lze říci, že je „Rolls-Royce s ekonomickým motorem“, protože přestože nabízí prakticky vše, co jezdci poskytují „velká plemena“, od komfortních chodů až po nádherný, ušlechtilý exteriér, ale je, v konečném důsledku, velmi nenáročný – na prostor, množství krmiva, veterinární výdaje i úpravu kopyt, která ve většině případů, není nutné nikdy podkovat. Připočíst jim k dobru lze také skutečnost, že tito pony budou schopni podávat nejvyšší výkony i ve velmi vysokém věku a také na ne zcela korektních površích, vždy se uměli přizpůsobit velmi komplikovanému terénu na kterém se museli být schopni bezpečně pohybovat.
Právě kombinace excelentní akce a výborné jezditelnosti, při zachování okouzlujícího pony výrazu, způsobuje, že WPCT získává v posledních desetiletích stále na vyšší popularitě jak v zápřeži, tak i v parkurovém skákání a cross-country. Výrazné vlny zájmu se WPC dočkal i v drezurním sportu, kde se velmi dobře zhodnocuje jeho fenomenální pohyb s velmi kvalitní akcí, klidný, uměřený charakter a inteligence. Ve všech těchto disciplínách může navíc uspět nejen pod dětským , ale i dospělým jezdcem, což ocení především starší děti, které k této sekci přestoupily z menších WMP. Dobrá konstituce těchto pony jim zabezpečí, že mohou pokračovat v práci po mnoho let bez nutnosti hledat většího koně.
Tito pony jsou, tak jako ostatně všechna velšská plemena, obdařeni vyjímečně dobrým temperamentem, charakterem, který velšské pony celosvětově proslavil a jejich velkou devizou je i jejich celková nenáročnost, konstituční tvrdost a dlouhověkost, což jsou nakonec možná jejich nejcenější vlastnosti. Jako sekci C, lze registrovat zvířata z následujících spojení. AxC=C, BxC=C, CxC=C, DxC=C, pokud KV H nepřekročí 137,2, jinak sekce D,BxD=C, pokud KHV nepřekročí 137,2, jinak sekce D

SOUČASNOST
Pro propagaci právě této sekce je potřeba, nejen v České republice, ještě velmi mnoho udělat a představit její univerzálnost a vyjímečnost širší jezdecké veřejnosti. Zároveň je ale nutné důkladně přemýšlet o uskutečňovaných importech, protože chovná základna je v ČR ještě velmi malá a skutečně kvalitních představitelů tohoto plemene zde najdeme jen pár.
I v samotné Velké Británii byla tato sekce ještě před několika desetiletími poměrně nepočetná, přesto ale jeho stavy od katastrofálních poválečných let stále stoupají a například na RWS v roce 1989 bylo již předvedeno na 200 zvířat v devíti třídách a, naštěstí, se zvyšujícícími se počty stoupá také jejich obecná popularita. WPCT vystupuje v posledních letech ze stínu a výrazně svou univerzálností zastiňuje i v minulosti tolik oblíbené oblíbené Welsh pony.
Ten, koho tato plemena zajímají, a chtěl by se věnovat jejich chovu, dříve nebo později narazí na skutečnost, že se v plemenitbě setká s chovným materiálem dvojího typu. Prvním typem jsou zvířata, která pocházejí z přímého spojení sekce A a sekce D a druhým typem jsou pak zvířata, v jejichž původech se v nejbližších generacích objevuje převážně nebo výhradně sekce C. První způsob plemenitby bylo bezpodmínečně nutné používat v poválečném období, kdy počty pony poklesly tak, že nebylo možné bez využití těchto kombinací dále pokračovat v chovu. Je ovšem také pravda, že někteří chovatelé tyto kombinace užívají i v současnosti a F1 generace bývá , při dobrém výběru rodičů, v dobrém typu a zvířata z těchto spojení jsou často úspěšná i ve výstavnictví. Zde platí, že v případě, že nemáte žádný plemenný materiál sekce C a přesto chcete tuto sekci chovat, je možné přistoupit k využití křížení mezi sekcí A a D, ale je nutné, aby použitý Welsh cob splňoval určité předpoklady. Pokud budete hledat odpověd, jak vybrat zvířata vhodná k tomuto typu plemenitby u zkušených zahraničních chovatelů, dostanete většinou následující rady: „Pokud jste nuceni přistoupit k využití Welsh cob hřebce pro váš chov, pak je důležité vybrat hřebce, který není příliš malý a příliš jemný, ale ani příliš vysoký, s hrubou, velkou hlavou a dlouhýma nohama, protože i taková „netypická“ zvířata se mezi Welsh cob vyskytují.
Pamatujte, že chcete získat kvalitní „typ“ nikoli jen „pony“ a myslete na to, že velkým problémem není ani tak toto konkrétní hříbě, ale generace dalších, které stojí za ním. Nikdy u těchto kombinací nevíte, jak velká budou další hříbata a co přesně v jejich fenotypu převáží.
Pokud chcete připustit klisnu WMP hřebcem Welsh cob, mělo by se tak stát jen tehdy, pokud tato klisna již měla hříbě a je velmi ochotná, a připravená, jinak může být toto spojení pro klisnu nebezpečné. Jestliže na klisnu WMP použijete hřebce sekce C, potomstvo inklinuje k tomu, být malé a jemné, ale v dobrém „pony-typu“. Použijete-li hřebce B na klisnu sekce C vzniká „chovatelský odpad“, protože v tomto případě nikdy nevíte, zda se v dalších generacích neprojeví příliš vliv Araba nebo Plnokrevníka a vy u potomstva ztratíte nejen kvalitní kostru, ale i typ. Cílem těchto typů spojení by mělo být dobré C!
Chovatelé ve Velké Británii se snaží docílit toho, aby jejich WPCT byli ve svém fenotypu maximálně vyrovnaní – standartní kohoutkové výšky, ve skutečně výrazně kobském typu , s jednoznačně a kvalitně definovaným pony výrazem. Cesta k vyrovnanému fenotypu je zde standartně zajišťována tak, že se v chovu primárně používá jak hřebec, tak i klisna zapsaní v sekci C. Ostatní varianty přinášejí riziko, že vaše další odchovy nebo následující generace nebudou odpovídat vašim představám a vy se ve svém chovu budete potýkat s problémy nedostatečně kvalitní kostry a špatného typu. A je samozřejmě třeba mít nejen chovatelský cit, ale i cíl.“

Tabulka: Standard Welsh pony of cob type

  • KVH - do 137,2 cm (13 hands 2 inches)
  • Obecná charakteristika - Silný, tvrdý a aktivní, výrazně osvalený a s dobrým pony výrazem
  • Barva - Všechny barvy kromě strakoše 1.
  • Hlava - Ušlechtilá a s pony výrazem. Hrubá hlava a klabonos jsou nanejvýš nežádoucí.
  • Oči - Výrazné a smělé, posazené široce od sebe.
  • Uši - Jemné, malé a dobře posazené.
  • Krk - Dlouhý a dobře nesený. U klisen štíhlejší, ale u dospělých hřebců se sklonem k mohutnému hřebenu.
  • Plece - Silné, ale dobře nazad zešikmené.
  • Přední nohy - Směřují kolmo k zemi a v loktech jsou volné. Dlouhá a silná předloktí. Dobře vyvinuté karpální klouby a pod nimi velmi silné holeně. Spěnky úměrně zešikmené i dlouhé. Kopyto dobře tvarované, tvrdé. V přirozeném stavu je povolené přiměřené množství hedvábným rousů, ale hrubé a drátovité chlupy jsou naprosto nežádoucí.
  • Střední část těla - Hřbet a bedra svalnatá, silná a dobře vázaná. Hluboký a klenutý hrudník.
  • Záď - Dlouhá a silná. Hranatá nebo sražená záď jsou nežádoucí. Ocas je dobře nasazený.
  • Zadní nohy - Silná a svalnatá stehna. Hlezenní klouby jsou velké, ploché a suché, se zřetelnými patními hrboly, nesmějí být stočené ani dovnitř ani ven. Zadní nohy jsou dobře zaúhlené, patní hrbol nesmí přesahovat přes pomyslnou spojnici od hrbolu kosti sedací k ostruze. Spěnky úměrně zešikmené a dlouhé. Kopyta dobře tvarovaná, tvrdá.
  • Pohyb - Volný, korektní a monumentální. V klusu se musí karpální kloub výrazně ohýbat a celá přední noha se musí natáhnout rovně z plece a co nejvíce dopředu. Hlezenní klouby se ohýbají pod tělo a zadní nohy dopadají rovně a mocně.


1) Strakoš je kůň, jehož zbarvení srsti tvoří velké nepravidelné skvrny: černé a bílé u zbarvení "piebald", bílé a jakékoli jiné barvy kromě černé u zbarvení "skewbald". Hranice mezi těmito dvěma různými barvami jsou zpravidla velice dobře vykreslené.

placing gif