|
WELSH COB (VELŠSKÝ KOB - SEKCE D)
Welsh cob je plemenem, které nejen ve své domovině -Velké Británii - má již dlouho
nebývalou popularitu. Z britských nativních plemen je bezesporu jedním z nejoblíbenějších,
protože kombinace výborné stavby těla, nádherného exteriéru, vyjímečné mechaniky pohybu,
pronikavé inteligence a nevšedního charakteru, dělá z Welsh coba plemeno, které nesnese
srovnání z žádným jiným. Jeho sláva se v posledních desetiletích prudce rozšířila do
celého světa, přičemž lze říci, že v Evropě udělal pro propagaci tohoto vyjímečného
plemene velmi mnoho slavný český rodák – Miloš Welde Zavadil, který po své emigraci
v roce 1967 založil svůj slavný hřebčín GSCHWENDT, který sídlí nedaleko českých hranic
v Rakousku. Pilířem chovu byl z Británie importovaný hřebec Coxwold Redstard. Jeho syn,
plavák Gschwendt Roving Fellow, byl Weldem drezurně ježděný do stupně "S" a rovněž
třikrát vyhrál zemské mistrovství a čtyřikrát republikové mistrovsví v jednospřeží.
Potomci tohoto hřebce jsou i dnes využíváni především ve sportovní zápřeži a military,
například trojnásobní mistři světa ve dvojspřeží - Sangringham, Anglie 1985.
V historickém vývoji Welsh coba byl vždy kladen maximální důraz na dokonalý
charakter a vyvážený temperament s ochotným přístupem k práci.
Plemenným znakem je impozantní vzhled, silná a svalnatá stavba těla, dobře
utvářená kostra, krásná hlava a také prostorný, energický a aktivní klus s
výraznou a jasnou akcí.
HISTORIE
Plemeno Welsh cob je plemenem s hlubokými historickými kořeny, archeologické
nálezy dokládají přítomnost předků dnešních velšských plemen, keltských pony,
na území dnešního severního Walesu již v období 1500 až 500 př. n. l. a
faragmenty částí postrojů, udidel a dvoukolových vozíků, chariot, ukazují,
že již tehdy zde koně pracovali v zápřeži. Doklady o tom nalezneme například
i v "Zápiscích o válce galské" (lat. Commentarii de bello Gallico), římského
politika, spisovatele a vojevůdce Gaia Julia Caesara, který navštívil Briton
v roce 55 př.n.l. a vyjádřil obdiv nad zručností místních vozatajů. S invazí
Říma do Británie, v letech 55 př.n.l. - 410 n.l., se do populace místních
keltských pony, vysokých kolem 120 cm, dostala krev berberských koní, kteří
byli součástí jízdních pluků římských legií. Další nepůvodní krev byla do
Británie importována v období výstavby Hadriánova valu, což je monumentální
kamenné a hliněné opevnění táhnoucí se napříč severní Anglií a dnes je na
seznamu památek UNESCO. Val měl chránit jižní část římské říše, před nájezdy
severních kmenů ze Skotska. Stavba začala roku 122 a trvala zhruba deset let.
Pro těžkou práci na této stavbě byla využívána těžká plemena koní, především
koně flanderští a frízští, kteří měli silnou tělesnou konstituci, klidný
temperament a dobrý charakter. Tyto a další příležitostné krevní infuze postupně
vytvořili tři základní typy, plemena, známá v celé středověké Británii a jsou
dobře popsána v latinsky a velšsky psaných zákonech velšského panovníka Hywel
Dda (880-950), jejichž vznik je datován rokem 930 n.l.. "Zákony" krále Hywela
Dobrého jsou dodnes obdivovány, na svou dobu byly velmi osvícené a moudré, vybízeli
k soucitu spíše než trestu, vznesli požadavek na uznání práva žen, dnes se staly
národní velšskou literaturou a jsou nazývány "nejstarší hipologickou literaturou
Evropy".V těchto zákonech jsou kodifikovány i částky, za něž mají být koně obchodováni,
pronajímáni, je zde definována i výše odškodnění náležející majiteli zapůjčeného koně,
pokud tento došel během zápůjčky újmy. V souvislosti s těmito kodexy nalezneme definice
výše zmiňovaných třech typů koní Británie té doby: prvním typem byl Palfrey, což byl
typ jezdeckého pony, dále pak Rowney (Sumpter), což byl soumarský a jezdecký cob a
následně pak Equus Operarius.
Již v období středověkých křížových výprav (kruciát) se stal Wales svými hřebčíny
vyhlášený. Místní chovatelé samozřejmě využívali krev arabských koní, kteří se do
této oblasti dostali společně s křižáky. Významnou osobností, která ovlivnila chov
zdejších koní, byl 3.hrabě ze Shrewsbury, Robert de Belleme (1052-1130), který rovněž
do Walesu dovezl několik španělských koní, jež přikřížením do populace místních, arabskou
krví již ovlivněných klisen, položili základ pro vznik, ve středověku proslulého,
Powis horse.
Tento typ koně byl dobře popsán kronikářem, historikem a kartografem Geraldem z
Walesu (Giraldus Cambrensis), který žil v letech 1146-1223 a působil jako arcijáhen
v Breconu. V své knize "Putování Walesem/ Popis Walesu" (vydáno Praha: Argo, 2008),
která vznikla okolo roku 1190, kdy doprovázel arcibiskupa z Canterbury při jeho cestě
po Walesu a Francii, píše: "V Powysu (oblast Walesu) jsme našli nejlepší hřebčíny,
jejichž chov koní odvozuje svůj původ od španělských hřebců, které do země dovezl
Robert de Belleme, hrabě ze Shrewsbury. Koně zde odchované můžeš rozpoznat mezi tisíci.
"Od třináctého století se pak stal Powis horse nepostradatelným nejen ve službách
anglické armády a právě on je zřejmě přímým předkem dnešního Welsh cob.
Guto'r Glyn, slavný básník z patnáctého století, například popisuje rodokmen
hřebce Welsh Cob těmito slovy:
"Mab I'r Du, ymhob erw sdeg, Bryndyn O O Bai redeg"
(On je syn černého O Bryndyn, mohl by vyhrát závod na všech soutěžních polích).
Tudur Aled, velšský básník z počátku šestnáctého století, napsal několik básní ve kterých
popisuje welsh cob hřebce The Abbot Of Aberconwy.
"Llygaid fel dwy ellygen, Llymion byw'n llamu'n'i ben ..."
(Jeho vzhled a krok je vzhledem a krokem jelena, oči jako zralé hrušky, zářící a tančící
na jeho hlavě, která je v nose proklenutá, široké, moudré čelo, srst jako hedvábí...)
Existuje několik stránek veršů, ve kterých Tudur Aled popisuje welsh coba, tak jako
by tento text nebyl starý pětset let, ale byl stvořen podle dnes žijícího představitele
tohoto plemene.
Po celá staletí byl welsh cob ve své domovině obdivován pro svou rychlost,
mimořádné skokové schopnosti , tvrdost a výkonnost. Než začali být využíváni
těžcí chladnokrevníci, byl to právě Welsh cob, kdo těžce pracoval v zemědělství
a dřevařství. Na náhorních planinách Walesu museli welshi pony&cob dělat všechno,
co bylo pro život na farmách třeba. Orat, svážet dřevo, sloužit jako jezdecký kůň
pastevce i lovce, s elegantncí dopravit rodiny na nedělní mši, ale i tahat těžké
náklady často na velké vzdálenosti. Kromě využití na farmách byli Welsh cob
oblíbeni také jako rychlí klusáci v osobní dopravě obecně, a mnoho z nich našlo
uplatnění jako nepostradatelní pomocníci při těžbě uhlí, malá plemena pod zemí dolů,
velká na povrchu a rovněž obchodníci rozvážející ve městech zboží, zapřahali welsh
coby. Požadavky kladené na charakter, výkonnost, všestrannost, nenáročnost a zdraví
byli tedy po staletí velmi vysoké a jen ta zvířata, která těmto požadavkům vyhověla,
byla také využita v chovu. Selektivní tlak, který na plemeno působil, byl vysoký.
Wales nebyla země bohatá, tvrdé životní podmínky zde měli jak lidé, tak i jejich
koně.
V 18. a 19. století byla do populace ještě diskrétně přilita krev Anglických plnokrevníků,
Hackneyů, Norfolk Roadster a Yorkshirských kočárových koní. Před zavedením automobilové
dopravy byl Welsh cob jednoznačně nejrychlejším dopravdním prostředkem své doby.
Obchodníci, lékaři a podnikatelé zapřahali Welsh coby, jejichž výběr často probíhal
na "závodní dráze", kterou představovala silnice z Cardiffu do Dowlais. Tato cesta
měřila 35 kilometrů a vedla v celé své délce do kopce. Ti nejlepší z nejlepších překonali
tuto vzdálenost v časech pod tři hodiny a celou vzdálenost urazili v plynulém klusu. Na
těchto trasách byli také testováni potenciální plemenní hřebci.
Největší vliv v chovu měli v tomto období tito čtyři základní hřebci: TROTTING COMET,
narozený 1836, což byl to velmi silný, slepý černý klusák, z matky Bess, ryzé klusačky.
Trotting Comet byl pronajat na dvě sezóny do Yorkshiru a jeho krev byla velmi vlivná
rovněž v chovu Fell pony.
CYMRO LLWYD, narozený 1850, dun, jehož otcem byl importovaný Arab a matkou velmi rychlá
velšská klisna klusáka, tento hřebec je zodpovědný za mnoho "barevných" - palomino a
dun- welsh cob, kteří dnes zdobí předváděcí kruhy výstav. Významný hřebec - Llanarth
Braint (RWS vítěz v roce 1961) má více než dvanáct linek hřebce Cymro Llwyd
ve svém rodokmenu.
ALONZO THE BRAVE, narozený v roce 1866, hnědák, byl čistokrevný Hackney (z
Leverington, v Norfolku). Hackneyové té doby byli mnohem těžší, pracovní koně,
než jací jsou v současnosti předváděni výstavních kruzích. Žádné lehkonohé výstavní
baletky. Přesto ale příliv krve některých Hackneyů do populace čistokrevných velšských
klisen přinesl často katastrofální výsledky. Alonzo The Brave se ale ukázal být výjimkou.
TRUE BRIT, narozen 1830, ve Walesu známý jako "ceffyl du Twm Masiwn" - černý
kůň kameníka Toma. True Brit měl za otce Yorkshire Coach horse (Yorkshirského
kočárového koně) Rulera a jeho matkou byla klisna Douse. Říkalo se, že Douse
byla "Arabská klisna koupená od cikánů", ale její dobový obraz vypráví jiný
příběh. Na podobizně z roku 1803 vypadá jako skutečný Welsh cob a pokud by měla
dlouhý ocas, mohla by být považována za některého ze současných RWS vítězů!
Až začátek dvacáteho století nepřinesl tomuto plemeni, po staletích úspěchu, nic dobrého.
Během první světové války bylo mnoho welsh cobů odvedeno do armády a již nikdy
se z ní nevrátili. Tato doba způsobila plemeni první vážné problémy. Druhá
světová válka pak stavy welsh cob prakticky zdecimovala, přičemž svůj podíl
na prudkém snížení stavu populace měla i motorizace a zavedení traktorů do
zemědělství v padesátých letech minulého století. Mnoho dobrých klisen a
hřebců vzácné kvality bylo nabídnuto jako protiúčet ke koupi motorových
zemědělských strojů a jejich osud tak byl zpečetěn...
V roce 1960 zbylo ve Walesu jen asi 200 chovných klisen welsh cob a necelých
sto kusů klisen welsh pony of cob type. Kvalitní plemenné hřebce Welsh cob
bylo možné spočítat na prstech jedné ruky a situace Welsh pony of cob type
byla ještě tragičtější. Plemeno se ocitlo na hranici absolutního zániku, nebýt
místních chovatelů, jejich úcty k tradicím a lásce k těmto koním, by zcela
jistě nepřežilo. Naštěstí jsou kultura a historie Walesu a plemeno Welsh cob
spolu nerozlučně spjaté a kořeny tohoto svazku zabezpečily, že se toto
vyjímečné plemeno podařilo dochovat až do dnešních dnů. Mnoho slavných
velšských hřebčínů zůstává po generace v rukou jedné rodiny (například vznik
světoznámého hřebčína Nebo sahá až do roku 1918) a stali se skutečnými
"spasiteli" plemene.
Po roce 1945 byli nejvlivnějšími Cardigan Welsh Cob hřebci - Brenin Gwalia,
Mathrafal, Pentre Eiddwen Comet, Hendy Brenin a Cardadog Llwyd. Llanarth
Braint jako jediný významný hřebec, kterého nalezneme v původech dnešních
Welsh Cob byl jiného typu, pocházel z Breconshire. Každý dnes žijící welsh
cob pochází z výše jmenovaných hřebců a většina z nich je v Cardigan Typu.
Pokud bychom chtěli jmenovat alespoň několik slavných potomků těchto
"bazálních" hřebců, pak by to byl Parc Welsh Flyer, Nebo Brenin, Nebo
Daniel, Rhosfarch Frenin, Horeb Euros, Nebo Black Magic, Ebbw Victor,
Hewid Cardi, Derwen Railway Express...
Svátkem velšských plemen, místem, kde jsou ti nejlepší představitelé
plemene každoročně předváděni, je Královská velšská zemědělská výstava
(RWAS). Na této výstavě je možné vidět nejvíce představitelů plemene v
jednom čase a na jednom místě, často s až 40 zvířaty sekce C a D v jedné
třidě. Nejvýznamnější trofejí výstavy pak je Pohár Prince z Walesu, který
získá Celkový (Nejvyšší) šampion plemene Welsh cob. Tato výstava přiláká
každoročně obrovské množství návštěvníků, až 230.000 diváků navštíví
výstaviště v průběhu čtyř dnů trvání výstavy.
ORGANIZACE CHOVU VE VELKÉ BRITÁNII
Od roku 1901 je organizací chovu pověřena společnost - WPCS - Welsh Pony
And Cob Society, jejíž činnost přispívá k zachování originality a
čistokrevnosti velšských plemen a je také pověřena vedením Plemenných
knih (Welsh Stud Book). Registry Plemenné knihy byly definitivně uzavřeny
v roce 1959. Určování kvality chovných jedinců je prováděno na nezávislých
výstavách nezávislými "pozorovateli" (primus inter pares - první mezi rovnými),
těmito "pozorovateli" se může stát pouze řádný člen společnosti WPCS (minimální
délka členství je deset a více let), je zkušený nebo vyjímečně úspěšný chovatel a
je rovněž také "uznán" porotou. Po zdárném absolvování tohoto procesu je pak
také nutné, aby tento nový "posuzovatel", navštěvoval každoroční semináře.
Platí rovněž, že až po uplynutí pěti let, může být doporučen k posuzování
na větších výstavách.
Vodítkem k posouzení kvality jsou plemenné standardy, které společnost
WPCS za tímto účelem vytvořila. Licentaci hřebce předchází zpráva veterinárního
lékaře, která potvrzuje, že zvíře je korektní, bez vad a má dobré chody. Jiný
výběr v plemenitbě není využíván. Na některých významných výstavách mohou hřebci
získat také finanční prémie za svůj exteriér nebo vyjímečně kvalitní pohyb. V
případě, že potomci hřebců zaznamenávají významné výsledky ve výstavních kruzích,
mohou svým otcům zajistit vysoké hodnocení v tzv. Hodnocení otců.(Sire Ratting).
Pokud hřebec získá vysoké hodnocení v Žebříčku hodnocení otců, pak je samozřejmě
jeho popularita v chovu vysoká a jeho potomstvo je výše ceněné. Kontrolním mechanismem
ve výběru plemenného materiálu je zde tedy volný trh, nikoli vládní organizace či
chovatelská sdružení, jak je obvyklé například v některých dceřinných organizacích
kontinentální Evropy.
CHARAKTERISTIKA
Termínem cob je ve Velké Británii označován každý malý kůň, který se vyznačuje silnými
kostmi, velkým klouby a „stabilní“ tělesnou konstituci, nikoli konkrétní plemeno. Welsh
Cob ale je dobře definované, starobylé plemeno, které se čistokrevně chová již po staletí.
Standard uvádí spodní limit kohotkové výšky 137,2 centimetru s výškou směrem nahoru
neomezenou, jako optimální je ale preferována výška mezi 147 až 152 cm. Welsh cob by ale
přesto měl působit relativně „malým“ dojmem, uchovávat výrazně kompaktnost, kratší nohu a
dobrý pony výraz. Říká se, že welsh cob by měl mít „hlavu dámy a zadek služky“.
Velmi populární jsou Welsh cobové jako koně kočářoví, s mnoha úspěchy i na mezinárodní
sportovní scéně, jsou oblíbeni rovněž jako mimořádně talentovaní a univerzální koně jezdečtí,
ale své uplatnění neodmyslitelně našli i jako koně velmi vhodní pro mentálně a tělesně postižené,
jakožto i koně pro rekreační jezdce, kteří hledají koně citlivější, přesto ale s klidným,
uměřeným temperamentem, který není těžké udržet pod kontrolou. Výhodou je pak také jejich
menší velikost a stabilní, jistá a pohodlná chůze ve všech terénech a samozřejmě také celková
nenáročnost, ať již se to týká množství a kvality krmiva nebo jejich vyjímečně pevného zdraví.
V Kodexu BSHA (British Show Horse Association) se přímo uvádí, že welsh cob by měl mít především
„rozumnou hlavu“, a pak také dostatek kostry velmi dobré kvality, která je schopna nést značnou
váhu, měl by mít velké, velkorysé oko, výrazný krk výše nasazený, mnoho hřívy, dostatek rousů,
dobře definovaný kohoutek a také čistá, silná hlezna a všechny atributy dobrého
„huntera“ - lovce.
Kvalitního Welsh coba definuje nejen dostatek kostní hmoty, ale také výrazná muskulatura.
Kosti holení musí být ploché, kulaté holení kosti jsou hrubou vadou, která ukazuje na
nedostatečnou schopnost snášet zátěž. Ploché kosti holení jsou tedy jedním z typických
znaků. Nohy by měly být silné, suché a výraznými klouby, pohyb by měl vycházet ze zadních
končetin, akce by měla být volná a vycházet přímo z ramene a měla by mít dobrou kadenci
a rytmus. Pokud cob vykazuje pouze efektní, vysokou akci, bez pravidelnosti a dobré rytmiky,
není toto žádoucí. Rovněž žádné rozmetání či krácení kroků není žádoucí. Jako zásadní vada
je vnímán také klabonos, malé, zapadlé oko, úzké čelo. Hledaným plemeným znakem pak tedy
naopak je široké čelo, výrazné, jasné oko, široké nozdry a "hranatý" tvar tlamy. Velký
důraz by v chovu Welsh coba měl být přikládán temperamentu a charakteru. Toto plemeno má
být schopno aktivní, ohnivé akce s dostatkem temperamentu, ale vždy v kombinaci s klidným,
stabilním charakterem. Právě tyto povahové rysy jsou tím, co činí welsh coba tak přitažlivým
nejen pro všechny sportovní disciplíny, ale i pro jezdce rekreační, děti nebo pacienty mentálně
či fyzicky postižené.
Welsh cob je obecně nazýván "nejlepším jezdeckým a zápřahovým zvířetem na světě.
"Je to velmi dobrý skokan, schopný se prosadit ve všech sportovních jezdeckých
disciplínách, včetně disciplín westernových. Rovněž i "klasická" drezura objevila
jeho vyjímečné schopnosti, především pak talent tohoto plemene k "nadzemním figurám".
V posledních desetiletích se toto plemeno úspěšně objevuje i v mezinárodním vozatajském
sportu. Jeho schopnosti jsou plně uznávány po celém světě.
Welsh cob je mimořádně přátelský, je to kůň vhodný pro vrcholový sport ve všech
disciplínách, ale zároveň si zachoval i všechny předpoklady být ideálním partnerem
pro volný čas a rodinu.
Pro velšské koně je typické také vytváření silných vazeb ke svému majiteli a
odmítání spolupráce s "cizími".
Je to inteligentní zvíře, které, pokud se něčemu naučí, je schopno si získané
vědomosti udržet i po dlouhé pracovní přestávce.
Fascinující je i jejich schopnost ovládat svůj ohnivý temperament.
Welsh cob má velmi dobré zdraví. Správně odchovaný kůň, který dostane dostatek
času ke svému růstu, je často i po dosažení dvaceti a více let,
schopen plnohodnotně pracovat.
Právě krása, tvrdost a dlouhověkost jsou symbolem tohoto nádherného,
všestranného plemene.
STANDARD PLEMENE
KVH
nad 137 cm (min. 13 hands 2 inches), horní hranice neomezená.
Obecná charakteristika
Silný, tvrdý a aktivní, s pony výrazem, silnou kostrou a dobrou muskulaturou.
Barva
Všechny barvy kromě strakoše 1.
Hlava
Ušlechtilá a s pony výrazem. Hrubá, neušlechtilá hlava a klabonos jsou nanejvýš nežádoucí.
Oči
Velké, výrazné, odvážné, posazené široce od sebe.
Uši
Jemné a dobře posazené.
Krk
Dlouhý a dobře nesený. U klisen štíhlejší, ale u dospělých hřebců se sklonem k mohutnému hřebenu.
Plece
Silné, ale dobře nazad zešikmené.
Přední nohy
Směřují kolmo k zemi a v loktech jsou volné. Dlouhá a silná předloktí.
Dobře vyvinuté karpální klouby a pod nimi velmi silné holeně. Spěnky úměrně
zešikmené i dlouhé. Kopyto dobře tvarované, tvrdé. V přirozeném stavu
je povolené přiměřené množství hedvábným rousů, ale hrubé a drátovité
chlupy jsou naprosto nežádoucí.
Střední část těla
Hřbet a bedra svalnatá, silná a dobře vázaná. Hluboký a klenutý hrudník.
Záď
Dlouhá a silná. Hranatá nebo sražená záď jsou nežádoucí. Ocas je dobře nasazený.
Zadní nohy
Silná a svalnatá stehna. Hlezenní klouby jsou velké, ploché a suché,
se zřetelnými patními hrboly, nesmějí být stočené ani dovnitř ani ven.
Zadní nohy jsou dobře zaúhlené, patní hrbol nesmí přesahovat přes pomyslnou
spojnici od hrbolu kosti sedací k ostruze. Spěnky úměrně zešikmené a dlouhé.
Kopyta dobře tvarovaná, tvrdá.
Pohyb
Volný, korektní a monumentální. V klusu se musí karpální kloub výrazně ohýbat
a celá přední noha se musí natáhnout rovně z plece a co nejvíce dopředu.
Hlezenní klouby se ohýbají pod tělo a zadní nohy dopadají rovně a mocně.
1) Strakoš je kůň, jehož zbarvení srsti tvoří velké nepravidelné skvrny: černé a
bílé u zbarvení "piebald", bílé a jakékoli jiné barvy kromě černé u zbarvení "skewbald".
Hranice mezi těmito dvěma různými barvami jsou zpravidla velice dobře vykreslené.
WELSH COB A HŘEBČÍN AMERIKA
Welsh cob je sice plemenem, jehož historie sahá hluboko do minulosti a je
pevně spjata s životem hornatého Walesu, přesto se ale dokázalo stát plemenem moderním
a ve své vyjímečnosti i konkurenceschopným.
Bylo by úsměvné vystupovat po pár letech chovu s jakýmikoli jinými soudy,
než velmi skromnými, ale právě proto se snažíme o to usilovněji o tomto
plemeni přemýšlet ve všech dostupných souvislostech.
Nelze říci, že by bylo reálné mluvit o příliš velké uniformitě v rámci
plemene a proto se nám často stávalo, že jsme viděli koně, kteří nás
doslova okouzlovali a i koně, kteří se nám vysloveně nelíbili.
A zjistit, co se nám líbí v obecném měřítku, chvíli trvalo.
Důležité pro nás jako chovatele bylo a bude, aby zvíře, které stojí před námi,
bylo cobem od prvního pohledu. Naším cílem je chovat coby, u kterých nevyvstávají
pochybnosti, zda se náhodou přece jen nedíváme na menšího teplokrevníka, ne příliš
vydařeného norika nebo velkého wpbr.
Kromě tohoto požadavku ještě také potřebujeme pocítit touhu právě na
tomto koni také jezdit nebo ho zapřáhnout a to bez ohledu, zda se
jedná o hřebce nebo klisnu.
Potřebujeme coba, který má opravdu expresivní výraz s hlavou, která je dostatečně
typická, výrazný krk, který ale neodporuje budoucí prostupnosti, silný základ
s kostrou, která ujistí o odpovídající tvrdosti a chceme výrazný, expanzivní pohyb,
který primárně vychází ze zádi a nese koně dostatečnou silou. A samozřejmě chceme
ochotu, pracovitost a charakter, který ale je u tohoto plemene vlastnosti až
zázračně standartní.
Toto je tedy náš cíl.
Chceme koně, který v zápřeži svým excelentním pohybem a temperamentem okouzlí každého
diváka, chceme koně pod sedlo, který je schopen práce v sebrání a má i talent ke
klasickému ježdění.
Po době nerozhodnosti lze ale říci, že nejvíce z toho, co hledáme, nám
přináší krevní linie Nebo. Není to tak, že by nebyli jiní koně, kteří nás
také neokouzlí, ale koně s krví Nebo Brenina to téměř s jistotou dokáží vždy.
Proto bychom v našem hřebčíně rádi i do budoucna tuto krev chovali.
Pokud se podíváme na výsledky Sire Rating, je jasné, že Nebo Stud dominoval
ve Walesu po více než dvacet let a to jak v sekci C, tak i v sekci D a proto
tedy nezbývá, než doufat, aby nám tato naše volba přinesla úspěch.
Jak se nám podaří tyto sny uskutečnit ukáže čas. u
Gabriela Rotová
Hřebčín AMERIKA
|
|