placing gif
placing gif

Irský Cob nebo Irský Tinker?

Irský Cob / Irský Tinker se stal uznaným, oficiálním plemenem poměrně nedávno a to i přes to, že patří k nejstarším plemenům chovaným na území Irska a Velké Británie. Řádné označení plemene je pro laickou veřejnost stále velkou neznámou. „Barevní“ koně s bohatě osrstěnými končetinami a dlouhými hřívami a ocasy mají možná právě tolik názvů, kolik mají barevných rázů…Irish Cob, Gypsy Cob, Coloured Cob, Irish Piebald a Skewbald, Tinker, Irský tinker, Proper Cob či Vanner to vše jsou termíny označující toto specifické plemeno koní. Organizovaný chov v současné době ale nejčastěji používá označení Irský cob, případně v Evropě a Americe, Irský Tinker, a těchto termínů se tedy budeme v tomto článku držet.

Historie

Historie chovu Irských cobů v Británii je úzce svázána s romským etnikem, v Británii nazývaným „Romanichal“, které do Velké Británie migrovalo koncem 15. století jako reakce na konflikty probíhající v jihovýchodní Evropě (dobytí Balkánu Osmanskou říší). Situace Romů ve Velké Británii nebyla, tak jako jinde v Evropě, jednoduchá a Británie začala velmi brzy vydávat zákony, jejichž cílem bylo migraci Romů zastavit. Král Jindřich VIII zakázal Romům vstup do země a přijal zákon, který mimo jiné říká ( Egyptians Act - vydáno 1530), že ti, kteří ostrovy neopustí dobrovolně, budou zbaveni majetku, vězněni a deportováni. V pozdějších letech byly zákony novelizovány, umírněny, ale i nadále bylo požadováno, aby se Romové asimilovali, opustili svůj „nečinný a bezbožný život“, přijali místní usedlý životní styl a to pod trestem smrti. Přesto již od příchodu prvních Romů do Velké Británie bylo jasně patrné, že toto etnikum si v novém prostředí trvale vytvořilo specifickou kulturu, která se „nemísila“ s místními starousedlíky. Romové, kteří se usídlili na území Velké Británie a Irska si prakticky až do dnešních dnů nejen vytvořili, ale i uchovali, specifickou kulturu, k níž neodmyslitelně patří i starobylé plemeno koně -Irský Cob – kůň kočovných cikánů. Kůň byl a je pro kočující etnikum mimořádně cenný, nepostradatelný a vztah Romů ke koním je tedy neobvykle silný. „Cikánští“ koně jsou vnímáni jako rodinný kapitál, který se dědí z generace na generaci a to i přes to, že Romové si nikdy nevedli o původech svých koní žádné písemné záznamy. Romové neměli možnost vlastnit velká stáda koní, protože jim to kočovný způsob života neumožňoval, nevlastnili půdu a byli nuceni své koně velmi tvrdě selektovat. Bylo nezbytně nutné, aby jejich koně byli konstitučně tvrdí, univerzální a charakterní. Konstituční tvrdost koní byla nezbytným faktorem, koně neměli možnost trvalého ustájení, Romové na svých cestách často neměli nejen dostatek krmiva pro svá zvířata, ale ani pro sebe, o absenci veterinární péči nemluvě, cikánští koně bezpodmínečně museli být univerzální, museli být schopni spolehlivě, a na dlouhé vzdálenosti, tahat těžké vozové karavany a to po cestách, které s dnešními, civilizovanými silnicemi, měly pramálo společného a zároveň museli být i výkonnými, rychlými klusáky v lehké zápřeži a rovněž i kvalitními jezdeckými koňmi. Mimořádný charakter byl nezbytným existenčním požadavkem, koně žili v „kruhu rodiny“, uprostřed romského tábořiště, a museli tedy být schopni snášet ruch každodenního života a být bezpeční i pro nejmenší děti. Původ romských koní je svázaný s původními plemeny Velké Británie a Irska. Romové, kteří na ostrovy migrovali počátkem 15. Století se zde setkali s místními coby, menšími, velmi silnými a univerzálními koňmi, kteří byli typickým, britským „plemenem“ středověku a Romové právě tento plemenný typ začali cíleně šlechtit. Irští cobové, zdá se, ale mají svůj původ nikoli v Anglii, Skotsku či Walesu, ale na území Irska. Romové selektivně chovali koně strakaté a bílé, protože o takto zbarvené koně nebyl, ze strany místních obyvatel, britské armády a „krále“, zájem. Barevní koně nebyli „cikánům“ konfiskováni. Anglosaský svět historicky považoval barevné koně za podřadné a nekvalitní a ani armáda barevné koně nevyužívala, protože takto zbarvení koně představovali na bojišti snadný cíl. Barevní koně se tedy postupně staly „živým“ symbolem místní romské kultury.

Původ plemene

Romové samozřejmě nikdy neměli dostatečný kapitál, který by jim umožnil kupovat drahé koně. Museli se spokojit s tím, co bylo dostupné a levné a přesto bylo schopné splnit náročné požadavky jejich kočovného způsobu života. V populaci místních koní se občas objevovala barevná hříbata, která ale byla vnímána jako chovatelský odpad a tato tedy často končila v rukách „cikánů“. Vývoj a vznikl plemene je tedy těsně spjat s plemen Irský tažný kůň, se skotským plemenem tažných koní – Clydesdaleským koněm a koněm Shirským. Tato plemena dodala Irským cobům výšku a chladnokrevnou konstituci, následně, pro lepší klusovou akci a nižší tělesné rozměry, byl v chovu využit Hackney Pony a Hackney, což ale Irskému cobovi přineslo nežádoucí znaky, úbytek kvality rousů a kostní hmoty, a proto „cikánští“ chovatelé od využití plemene Hackney upustili. V chovu byl tedy dlouhodobě využíván, především pro dosažení typické, výrazné akce předních končetin, bez ztráty požadovaných vlastností, Welsh cob. Kromě požadavku na lepší, výraznější akci se dalším chovatelským trendem stalo snížení kohoutkové výšky, kterou si plemeno neslo z krve Shirských a Clydesdaleských koní. Chov příliš vysokých koní byl ve všech směrech neekonomický a proto „cikáni“ začali v chovu cíleně využívat i některá původní britská nativní pony plemena, především pak Connemara pony, Dales pony a Fell pony. Kombinace všech těchto plemen poskytla základ genofondu dnešních Irských cobů. Genofond Irských cobů bude mít ale, zcela jistě, výrazně širší záběr. Táboření v blízkosti výběhů s drahými, původovými hřebci bylo, pro kočovné majitele klisen, jistě pokušením, kterému nebylo možné odolat. Irský cob je tedy plemenem, které v sobě kombinuje prakticky vše, co bylo na britských ostrovem, pro romské chovatele, „krásné, užitečné a dostupné“.

Charakteristika

Irský cob má být kompaktní, dobře vyvážený, silný a impozantní kůň či pony v chladnokrevném typu s dostatkem svalové a kosterní hmoty. V dnešní době jsou Irští cobové chováni v několika typech, které jsou určeny nejen kohoutkovou výškou, výškovou kategorií, ale i množstvím kosterní a svalové hmoty. Pro účely výstavnictví jsou Irští cobové děleni do tří kategorií. Sekce A je určena koním s KHV od 153 do 170 cm, sekce B pak malým koním s KHV nad 148 cm do 153 cm a sekce C, pak poníkům s KHV do 148 cm. Charakteristickým plemenným znakem pro všechny sekce je nejen kompaktní, silná a vyvážená stavba těla, ale především dlouhá a bohatá hříva a husté rousy na spodní části končetin. Dalším důležitým plemenným znakem je specifická mechanika pohybu s výraznou akcí předních končetin, která i přes mohutnost koně, vyvolává dojem mimořádné lehkosti pohybu. Vynikající charakter s klidným temperamentem je rovněž tím, co Irského coba definuje. Laická veřejnost si toto plemeno spojuje se strakatostí, ale tato představa je zavádějící. Irský cob může mít všechny barvy včetně šedé a grošované s, či bez, bílých znaků. Ve Velké Británii je velmi oblíbené zbarvení „blagdon“, pro které je typická plná barva s výraznými bílými odznaky na nohou, které jsou „rozstříknuty“ až do slabin koně či výše. Jedná se v podstatě o typ zbarvení typické pro velšská a některá americká plemena, o zbarvení „roan“. Velmi populární je také chov v barvě palomino – žluťák, plavák a jejich ředění cremello a perlino. Dle nově vzniklých plemenných standardů je jedinou, z chovu vylučující barvou, albín.

Využití

Irský cob je plemenem, které v důsledku dlouhodobého selekčního tlaku, disponuje mimořádnou konstituční tvrdostí, je velmi dobře krmitelné, zdravé a vytrvalé. Plemeno je již ze své historické podstaty maximálně univerzální. Irský cob bude podávat stejně kvalitní výkony jak zápřeži, tak i pod sedlem. Je tedy vhodný pro všechny druhy rekreačního ježdění i vozatajství. Jeho mimořádný charakter, laskavý a klidný temperament ho předurčuje pro práci s dětmi, je to kůň, který je velmi dobrou volbou pro dětské jezdecké kluby a to i z toho důvodu, že plemeno má široký rozsah kohoutkové výšky, menší děti mohou najít výborného učitele v Irském cobovi ve výškové kategorii pony ( často s KHV od 130 cm). Irský cob je, díky své vyrovnané a trpělivé povaze, ideálním koněm i pro handicapované jezdce a rehabilitační ježdění obecně. Irský cob může nalézt uplatnění také zemědělství a lesnictví.

Organizace chovu

Irský cob je historickým plemenem se specifickými plemennými znaky, ale jeho chov nebyl nikdy spravován žádným chovatelským sdružením a neměl vedeny žádné záznamy o původech a liniích. Rodokmeny koní byly tradičně předávány pouze ústní formou. Se vzrůstající popularitou plemene, která začala strmně stoupat koncem 20. Století, a s jeho expanzí do kontinentální Evropy a Spojených států amerických, vyvstala potřeba vytvořit plemennou knihu a koně registrovat. Bohužel, právě tato potřeba, chovatele tohoto vyjímečného plemene roztříštila. Mnoho tradičních britských a irských chovatelů plemenné knihy neuznává a odmítá, hříbata registruje bez plemenné příslušnosti s tím, že kvalitní Irský cob nemá mít „papíry“ a často uslyšíte názor, že „papíroví“ barevní cobové vznikají pouze z „komerčních důvodů“, tak, aby byli lépe obchodovatelní mimo Spojené království a Irsko. Chovatelé vyslovují obavy, že v registrovaném, řízeném chovu se ztratí originální vlastnosti plemene. Z těchto názorových rozporů pramení zřejmě i skutečnost, že první plemenná kniha – ICS ltd. Ireland - vznikla v zemi původu, Irsku, až v roce 1998 a její existenci provází komplikace. V Evropě a USA rovněž vzniklo několik plemenných knih, které tento plemenný typ koní registrují a v systému registrací je pro laika velmi těžké se orientovat. Obecně vzato mezi nejznámější patří ICS (Irish Cob Society), ECHA, NSVT, GCDHA či ZfDP, které registrují koně buď jako plemeno Irský Cob nebo jako Irský Tinker. Požadavky mají jednotlivé plemenné knihy odlišné. Pro představu - ICS hodnotí u koně jednotlivé části těla a uděluje za ně konkrétní známky, ECHA pak posuzuje pouze typ, celkový exteriér, mechaniku pohybu a charakter. Někteří koně mohou být zapsáni i v několika plemenných knihách, fenotyp je proměnlivý a konkrétní kůň může vyhovovat požadavkům standardu jak Irského Coba, tak i Irského Tinkera. V současné době lze vysledovat odlišné trendy v chovu Irského Coba a Irského Tinkera. Irský Tinker má mít lehčí kostru, menší množství rousů, ušlechtilejší hlavu, delší končetiny a celkově má působit atletičtějším dojmem, než klasický typ Irského Coba registrovaného v ICS. Zdá se tedy možné, že chovatelské trendy časem populaci těchto koní rozdělí na dvě samostatná plemena, což je přesně ten výsledek, kterého se obávají chovatelé striktně odmítající organizovaný chov tradičních „cikánských“ koní. Jejich originalita a „opravdovost“ bude ohrožena vkusem „samozvaných“ inspektorů chovu jednotlivých plemenných knih. V České republice je situace obdobná jako v kontinentální Evropě a USA. I zde existují dvě organizace sdružující chovatele plemene Irský Cob. Prioritním partnerem ASCHK a.s., pro vedení plemenné knihy v České Republice, ale je Občanské sdružení chovatelů Irských Cobů – ICS CR, které přísluší pod Irish Cob Society Ltd., Ireland. Stanovy tohoto sdružení byly schváleny v dubnu roku 2011 a jedná se tedy o organizaci, která je velmi mladá.

Gabriela Rotová

 Hřebčín AMERIKA

placing gif