Hřebčín Amerika

Výstavnictví a Hřebčín Amerika

V České republice stále ještě není zkušených chovatelů velšských plemen nadbytek a bohužel, jen málokteří z nich se věnují aktivně nejen výstavnictví, ale i pracovnímu využití tohoto plemene.
Informovanost širší veřejnosti není dostatečná a proto ani správná. Ve sportu se prozatím welsh cobové a welsh pony of cob type objevují jen sporadicky a máme dojem, že sportovní i laická veřejnost vnímá welsh coby spíše jako koně rekreační, rodinné a výstavní – nikoli jako plnohodnotné sportovce. Myslíme si, že v tomto smyslu je třeba získat širší prostor pro výraznější propagaci těchto plemen a způsobů jejich využití.
Velšská plemena jsou vyjímečně všestranná, jsou skutečně vynikajícími zvířaty pro volný čas, ale zkušenosti ukazují, že je lze využít i ve vrcholovém sportu všech disciplín.
Představa velšských plemen především jako koní výstavních je velmi plochá a celkově neprospěšná Výstavnictví je, podle našeho názoru, v našich středoevropských podmínkách možné pojmout pouze jako využití doprovodné, a jako volnočasovou aktivitu – nikoli jako směrodatné chovatelské vodítko.
V Evropě nelze absolvovat dostatečné množství výstav a jejich úroveň je tak různorodá (na většině českých výstav nejsou přítomni dokonce ani oficiální posuzovatelé, a pokud ano, jen vyjímečně jsou umístěni na panelu posuzovatelů pro všechny velšské sekce, nízký počet zvířat ve třídách snižuje prestiž a objektivitu), že jejich výsledky jsou pro chov v mnoha ohledech více zavádějící, než přínosné.
Nejsme si jisti, zda z několika málo posudků, na které je možné v České republice dosáhnout, lze získat objektivní názor na vámi chované zvíře. Rádi bychom zájemcům o chov velšských plemen doporučili, aby se při výběru chovného materiálu neřídili evropskými výstavními úspěchy konkrétních rodičů, ale raději investovali čas do studia původů, krevních linií, literatury a pokusili se získat co nejužší kontakt na kvalitní a zkušené chovatele.
Přestože jsou koně posuzováni podle stanoveného standardu, je míra subjektivity u jednotlivých posuzovatelů skutečně často velmi vysoká a z výstavních výsledků nelze vyvodit žádné významné chovatelské závěry ani v případě, že přítomný posuzovatel skutečně akreditaci na vámi chované sekce má. Ve výstavnictví se velmi často stává, že výsledek zásadně ovlivní konkrétní kondice vašeho zvířete, která může nejen kolísat, ale může být z vaší strany i záměrně umírněna. Vliv na předvedení může mít samozřejmě velmi mnoho dalších faktorů. Tyto faktory ovšem s chovnou hodnotou zvířete nikterak nekorespondují.
Samozřejmé rovněž je, že především v šampionátech rozhoduje o celkovém umístění kvalita předvedení koně, která opět souvisí jak s jeho konkrétními výstavními zkušenostmi, tak s jeho přípravou obecně a významně se na výsledku podílí i schopnosti vystavovatele.
Upozorňujeme tedy, že velmi často není výsledek výstavy přímo úměrný skutečné kvalitě zvířete. Výstavnictví je v podstatě soutěž jako každá jiná, faktorů ovlivňujících výsledek je mnoho a nelze spoléhat na jejich výpovědní hodnotu jako zásadní informaci pro chov. V konečném souhrnu lze tedy chovatelský přinos výstav v našich podmínkách spíše podhodnotit, než vyzdvihnout.
Výstavnictví je velmi přínosné z hlediska prezentace plemene obecně a také musíme výrazně nadhodnotit přínos účasti na výstavách pro mladé koně a hříbata, která tak získávají nedocenitelné zkušenosti a pracovní návyky. Samozřejmě toto lze ale tvrdit pouze v případě, že chovatel přistupuje k získání výstavní kondice s rozumem a nikoli tedy podle velšských tradic.
Wales a výstavnictví je totiž z našeho pohledu trochu rozporuplná kapitola. Pro nás vždy zůstane prvořadé využití našich koní a odchovů v jezdectví a zapřahání a nejsme tedy velkými přívrženci metod přípravy a způsobu chovu, jemuž jsou vystavena show hříbata a koně ve Walesu.
Všechna výstavní zvířata jsou zde podrobena výstavnímu managementu, který obecně přináší nedostatečnou možnost přirozeného pohybu, nevhodné podkování, nedostatek sociálních kontaktů a také nadbytečný přísun krmiva.
Pokud roční hříbata vypadají jako tříletí koně, jistě nemůžeme o kvalitním a zdravém odchovu mluvit.
V našem hřebčíně jsme tedy nuceni oscilovat mezi tím, co jsou zásadně důležitá kritéria pro kvalitní odchov koní na straně jedné, a tím, jaká je standardně požadovaná výstavní kondice na straně druhé. Z dobře míněné přípravy koně do výstavní kondice se snadno stane tragedie. Viděli jsme již příliš mnoho koní postižených laminitidou, než abychom byli ochotni přistoupit k přípravě koní podle tohoto modelu bez obav.
Kromě již zmiňovaných zdravotních rizik jsme také přesvědčeni, že hříbatům nesvědčí nadváha a omezený pohyb ani při vývoji jejich pohybového aparátu obecně a také narušuje tvorbu kvalitního skeletu. U dospělých koní zase nelze docílit dobré korelace mezi pracovní upotřebitelností zvířat a extremní vzrušivostí, která je u výstavních jedinců maximálně posilována.
Propojení mezi show přípravou mladého koně a jeho současným obsedáním/otaháním, lze docílit jen mimořádně komplikovaně, vzhledem k intenzivnímu přísunu energie, jíž je show kůň překrmováním vystavován.
Prosíme tedy všechny případné zájemce o chov velšských plemen. Berte alespoň v našich zeměpisných šířkách výstavní výsledky s rezervou. Nechtějte vítězit za cenu zdraví vašich zvířat. A věřte, že i v samotném Walesu, se najde mnoho chovatelů, kteří ve sportovních úspěších svých zvířat vidí vice, než jim mohou přinášet rozety, poháry a prestiž plynoucí z výher významných výstav.
Výstavnictví by vždy mělo být radostí nejen pro vás, ale pro vašeho koně především.

Gabriela Rotová

 Hřebčín AMERIKA