Hřebčín Amerika

Tento rozhovor byl publikován v časopise Koně a hříbata 4/2010 a pro potřeby časopisu byl také upraven. Původní, plnou verzi „rozhovoru“ v anglickém jazyce rádi případným zájemcům poskytneme.

JEBETH STUD – VELKÁ BRITÁNIE

Ráda bych zde představila dlouholetou, úspěšnou chovatelku plemene Welsh cob, Welsh pony of cob type a Tradičních cobů (Irský tinker) - mimořádně energickou, vtipnou, vzdělanou, milou a šaramantní osobu, pani Jean Smith a její hřebčín Jebeth , který sídlí v Surrey ve Velké Británii. Kromě skutečnosti, že několik zvířat, které paní Jean Smith odchovala nebo vlastnila, působí v současné době v plemenitbě v České republice, se tato dáma také stala v roce 2010 nejúspěšnějším chovatelem pro hrabství Kent, Surrey a Sussex v žebříčku hodnocení zohledňujícím jak výstavnictví, tak i výkon. Paní Jean Smith a její hřebčín Jebeth získali titul „Breeder Of Most Points – In Hand &Performance“- Chovatel s největším počtem bodů – výstavnictví&výkon. Pokud bychom chtěli alespoň v krátkosti jmenovat koně, kteří byli z tohoto hřebčína importováni do české republiky.
V chovu hřebčína Amerika působí z hřebčína Jebeth importovaná klisna Welsh cob Jebeth Macy Fach a také matka této klisny, Welsh cob palomino klisna Broughton Macy Grey, byla do ČR importována z hřebčína Jebeth. V hřebčíně Amerika je v plemenitbě nabízen palomino hřebec Welsh pony of cob type Twyford Epoch, který sice není produktem hřebčína Jebeth, ale byl zde odchován. V plemenitbě působí také ryzák Welsh cob Jebeth Tempal One, jehož domovskou stájí je Stáj Vitality.
Nadějí pro český chov by mohl být i palomino hřebec, Welsh cob, Jebeth Solaris, který je taktéž v majetku hřebčína Amerika a v současné době je, díky mimořádné vztřícnosti a ochotě paní Jean Smith, připravován ve Velké Británii
Koně, které vyprodukoval hřebčín Jebeth se svými výsledky neztratili ani ve Velké Británii a proto budeme doufat, že importy, které se z tohoto hřebčína podařilo uskutečnit, budou dobrým „stavebním kamenem“ rozvíjející se chovné populace plemene Welsh cob v ČR. Protože paní Jean Smith je nejen velmi milou a vtipnou paní, ale i naší dobrou přítelkyní, položili jsme jí několik otázek, které by mohly zajímat chovatele a příznivce tohoto plemene. Přestože se „Jebeth Stud“ věnuje především chovu plemene Welsh cob, mnoho názorů paní Jean Smith je natolik univerzálních, že mohou oslovit i příznivce jiných velšských sekcí, případně plemen koní. Pro české vystavovatele, nebo potenciální zájemce o výstavnictví, bude jistě zajímavý i „interní“ pohled britské chovatelky a vystavovatelky na problematiku výstavnictví velšských plemen.



Otázka: Víme o vás, že se aktivně věnujete chovu již více než čtyřicet let. Co považujete za svůj největší úspěch?
Odpověď: V Anglii se říká: “Blázni koně chovají a moudří kupují.“.Skutečnost, že se stále věnuji chovu, je tedy úspěch!“

Otázka: Jsou ve vašem životě koně, na které nikdy nezapomenete?
Odpověď: Ano, ale je jich příliš mnoho na tak krátký rozhovor! Nikdy nezapomenu na první mnou odchované Welsh cob klisny Jebeth Obi Kenobi a Jebeth Princess Leah. Tyto klisny se staly matkami výborného potomstva, na které mám mnoho šťastných vzpomínek. Vnučka Leah, klisna Jebeth Trillion, měla v roce 2008 hříbě Jebeth Galaxy. Tohoto hřebečka jsem musela jako ročka utratit a pitva prokázala vzácné, zhoubné onemocnění krve. Toto hříbě na mě udělalo opravdu dojem ve svém boji o přežití. Galaxy byl skvělým příkladem úžasného charakteru Welsh coba a byla velká škoda, že zemřel tak mladý.

Otázka: Byla jste také aktivním jezdcem nebo jste se věnovala vždy pouze chovatelství?
Odpověď: Přiznávám, že jsem jako teenager byla posedlá koňmi a jezdectvím! Když mi bylo jedenáct,stala jsem se členkou Pony Clubu a pomáhala jsem v místní jezdecké stáji, kde jsem měla skutečně výborného instruktora. Do svých čtrnácti let jsem prošla všemi testy Pony Clubu a byla jsem nasazena do závodního týmu a také se stala majitelkou úspěšného parkurového koně. Později jsem pracovala ve stáji orientované na všestrannost jako učitel jízdy, než jsem se rozhodla zvolit si lépe placené zaměstnání, abych mohla financovat svůj „hobby“ chov Welsh cobů.

Otázka:“Pracovala jste s mnoha plemeny koní, proč jste se rozhodla věnovat se chovu právě Welsh cob. Máte pocit, že Welsh cob má nějaké unikátní vlastnosti?
Odpověď:“Z nativních britských plemen pony je Welsh cob nejpopulárnější, upoutá snadno pozornost, je nepřehlédnutelný. Welsh cob má výraznou, vyjímečnou osobnost, která ale někdy bývá zaměňována za „darebáctví“.Ovšem tady platí - problémy obvykle vznikají, pokud je kůň chytřejší, než jeho majitel! Někdy máte zkrátka jiný pohled na věc vy a váš Welsh cob a je potřeba věnovat trochu času vyjasnění si těchto rozporů. Tento čas navíc ale nakonec přináší velmi dobré výsledky!
Schopnost Welsh coba prodloužit klus a jeho vyjímečně rytmický a nádherný krok také považuji za jedinečný. Myslím, že kombinace výborné stavby těla, nádherného exteriéru s výraznou tváří a pronikavé inteligence, dělá z Welsh coba plemeno, které nesnese srovnání s žádným jiným.

Otázka:“Jak se svými koňmi pracujete? V jakém věku a jak intenzivně?
Odpověď: Považuji za důležité, aby si všechna má hříbata zvykla na kontakt s člověkem ještě v době, kdy jsou pod matkou. Je dobré, pokud se již v útlém seznámí s lidmi a zvyknou si na manipulaci a dotyky na všech částech těla. Ani nasazení ohlávky by nemělo být traumatickou událostí! Je mnohem jednodušší nasadit ohlávku velmi malému hříběti, než odstávčeti nebo ročkovi. Proč tedy čekat? Obecně platí, že má hříbata jsou první zimu ustájena v boxech a v tomto období jsou uvykána na vodění, uvazování a manipulaci s nimi. Snažím se všechno dělat tak jednoduché, jak jen je to možné. Jednoduché pro koně a jednoduché pro mě. Je dobré mít dostatek času a dělat přestávky, aby zvíře mělo možnost vše promyslet a začít se mnou spolupracovat. Když si kůň zvykne bez problémů zvedat nohy jako hříbě, bude je zvedat bez problémů po zbytek života. Udělat si dostatek času na práci s malým hříbětem a udělat tuto práci pořádně, ušetří spoustu času v budoucnosti! Ráda také učím hříbata a ročky nastupovat do přepravníku. Poprvé je vždy beru na procházku okolo přívěsu a potom je uvnitř přívěsu krmím. Jakmile hříbata akceptují, že se dveře přepravníku otevřou a zavřou, beru je na první krátké jízdy. První cesty jsou jen kolem mého domu. Tento postup mi zabezpečí, že nikdy nemám problém nakládat koně v neznámém prostředí. Na mladých koních je tato práce dobře vidět. Je pro ně jednoduché cestovat, když jsou starší. Snažím se také mladé koně brát na výstavy nebo alespoň zabezpečit, aby cestovali na různé letní pastviny.
Welsh cob dozrává skutečně velmi pozdě. Obecně by bylo možné říci, že lze začít pracovat na konci třetího roku, ale viděla jsem coby, kteří rostli ještě mezi čtvrtým až devátým rokem. Takže přestože se nám zvíře zdá být hotové, ať již mentálně nebo fyzicky, nic se nestane, pokud se zahájením seriozní práce počkáme. Welsh cob má dlouhý, aktivní život a když se rozhodnete s prací počkat, až než vašemu cobovi budou čtyři, pět let, získáte pravděpodovně od svého koně mnohem více kvalitní práce ve druhé polovině jeho života. S jezdeckým výcvikem je také potřeba postupovat velmi pomalu. První rok pod sedlem by pro mladého koně měl být rokem, ve kterém se naučí důvěřovat jezdci a stát se ovladatelným a poslušným za všech situací a ničím víc.

Otázka: A co výstavnictví?
Odpověď: Předvádění na ruce je dnes pravděpodobně nejpopulárnější aktivitou majitelů a chovatelů velšských plemen. Z pozice chovatele chápu, že předvádění na ruce může být dobrou zkušeností pro mladé koně a také je jistě užitečné mít příležitost ukázat veřejnosti svá nejlepší chovná zvířata, ale neměla by to být jediná věc, kterou kůň ve svém životě dělá. Ze zásady své koně nepředvádím na výstavách ve Walesu, jelikož etika předvádění, která je striktně dodržována v Británii, je mnoha vystavovateli ve Walesu ignorována. Pokud bych měla uvést, s čím konkrétně nesouhlasím. Ve Walesu je běžné, že koně, místo, aby do výstavního kruhu vstupovali klidným, korektním krokem, se do předvadiště řítí excentrickým klusem s ocasy nahoru. Ráda si prohlédnu koně v kroku, protože ten o něm mnoho řekne, ale klus je na velšských předvadištích normálním jevem. Špatná výchova těchto koní je výchovou akceptovanou a mnoho zvířat je při předvádění jen stěží pod kontrolou svých vodičů. Zastávám názor, že špatně vychovaná zvířata by měla být z výstavního kruhu vykázána a totéž říkají i pravidla WPCS. Také chování fanoušků a přihlížejících diváků je příšerné. Nechci předvádět své mladé koně lidem, kteří jim za zády rámusí plechovkami s kameny, mlátí paličkami, křičí a výskají nebo, dokonce, otevírají deštníky přímo za zadky koní, kteří kolem nich procházejí. Argument, že toto všechno, se dělá proto, aby se koně „náležitě předvedli“ je pro mne nedostatečný.
A raději se ani nebudu zmiňovat o zákulisních praktikách, které jsou používány při výcviku výstavních koní v šílené honbě za vítězstvím. Ve výstavních kruzích je možno vidět zvířata tak rozrušená, že je pro vodiče obtížné je udržet alespoň trochu pod kontrolou. Koně letí výstavním kruhem s hlavou v oblacích, vodiči je tahají za udidla tak, že pro koně je nemožné, aby běželi rovně. Často si říkám, jak vůbec mohou posuzovatelé takto předvedená zvířata hodnotit, když jim nohy létají do všech světových stran. Asi mají dobrou představivost!:)
Já chovám své koně tak, aby byli využitelní pro jezdecké účely a očekávám tedy, že se budou i ve výstavním kruhu chovat korektně. Své koně také vystavujeme sami, neplatíme profesionálním předvaděčům, aby předváděli za nás, takže se dá říci, že všechny naše výstavní úspěchy jsou do jisté míry více otázkou štěstí, než „znalostí vnitrních záležitostí“.
Ráda bych v této souvislosti ještě poznamenala. Mnoho vystavovaných zvířat je tak hrubě obézních, že jakékoli jejich vady se stávají neviditelnými pod vrstvou „velrybího tuku“. :) Přestože Welsh Pony And Cob Society požádala posuzovatele, aby při výběru nepreferovali příliš tlustá zvířata, existuje jen velmi málo důkazů, že posuzovatelé tuto výzvu slyšeli! :) Jsem přesvědčena, že pokud jsou mladá zvířata překrmována, má to velmi záporný vliv pro jejich budoucí využití jak v jezdectví, tak i v zápřeži. Výstavní úspěchy se pro mnoho lidí stali významným kritériem při výběru a koupi Welsh coba. Pokud má váš budoucí nákup předka, který získal ve výstavních soutěžích významné úspěchy, jsou tyto úspěchy, v rukou obchodníka, přeměněny na peníze! :) Pokud si tedy kupujete Welsh coba, zkuste se podívat trochu dále, než na konkrétní výstavní výsledky tohoto zvířete a jeho předků...
A také... pokud se při výstavách podíváte na seřazené účastníky show, je často velmi zřejmé, jaký typ coba soudce preferuje, což podle mého názoru není správné. Za roky chovu jsem si všimla, že výsledky výstavních tříd jsou svým způsobem poplatné preferencím konkrétní doby. A ještě jedna otázka...Jak je možné, že někdo může znát výsledek třídy, ve které je čtyřicet a více zvířat, ještě před tím, než jde katalog do tisku? :)
Smutným výsledkem stavu britského výstavnictví je tento příklad...v minulém roce jsem byla oslovena jezdecky vzdělanými lidmi, kteří měli zájem o koupit mého Welsh cob valacha. Potřebovali koně, který má potenciál být dobrým pracovním hunterem. Kůň se jim líbil, ale oni měli skutečně velké obavy, zda ho mají pro pracovní účely zakoupit, když již absolvoval několik výstav na ruce! Pokud jezdci takto vnímají situaci ve výstavnictví, pokud takto reagují, je to alarmující! Naštěstí kupci uvěřili, že výstavy, na které jsem valacha přihlásila, proběhli v rozumném managementu a valacha koupili. Z tohoto prodeje mám velkou radost, Jebeth Captain Sensible je připravován pomalu a s citem a myslím, že má před sebou dlouhou a šťastnou kariéru. Jako post skriptum pro vystavovatele bych uvedla: Bez ohledu na výsledek své výstavní třídy buďte vždy zdvořilí a přijměte rozhodnutí posuzovatele. Pamatujte si, že výsledek je jen posuzovatelův názor a to i v případě, že se se svým koněm dostanete do šampionátu! :) Bude jiná show a jiný posuzovatel! :) Vždy s úsměvem a bavte se!

Otázka: Myslíte si, že Welsh cob je vhodný kůń pro všechny disciplíny?
Odpověď: Ano, myslím. Ale je potřeba udělat mnohem více práce pro propagaci této skutečnosti!
Také jsem slyšela názory chovatelů, kteří říkají, že zvířata, která nejsou „dost dobrá“ pro výstavní třídy, jsou vhodná na ježdění. Tyto předsudky vůči jezdeckým cobům mi připadají šokující. Welsh cob je tak univerzální! Přesto se ale vytvořila obrovská propast mezi výstavními a užitkovými zvířaty. Zdravý rozum přece velí, že dobré zvíře by mělo vynikat v obou sférách! WPCS pořádá národní závody, jejichž cílem je „testování“ výkonnosti velšských plemen, podporuje jak sedlové disciplíny, tak i disciplíny v zápřeži a soutěže jsou vypisovány pro všechny velšské sekce. Mezi koňmi úspěšnými na těchto závodech jsou jak mezinárodní šampioni v zápřeži, skokani Britské Skokové Asociace, tak i drezurní koně nebo poníci pro děti.
V posledních dvou letech jsme se těchto závodů účastnili s naší klisnou sekce C Jebeth Trillion. Během těchto dvou let jsme se výkonnostně posunuli vzhůru a v roce 2010 jsme získali dva poháry a třetí místo v celkovém pořadí sekce C. Jsme velmi pyšní, že se Jebeth Trillion, jako jediná ze sekce C, umístila mezi prvními šesti v drezurním poháru a získala také tituly šampiona a vicešampiona.

Otázka: Dáváte přednost určitým krevním liniím?
Odpověď: Rodokmeny, které mě zajímají, se za posledních čtyřicet let příliš nezměnily, přestože je stále těžší najít dobré příklady typů, které mám nejraději. V roce 1971 byli na vrcholu žebříčku Hodnocení plemeníků (Sire Rating) tito hřebci – Pentre Eiddwen Comet, Llanarth Braint, Pentre Rainbow a Brenin Dafydd. V průběhu let tito čtyři hřebci a jejich potomci poskytli mnoho vynikajícího chovného materiálu pro můj hřebčín. A krev, kterou jsem konkrétně použila?
Vynikající představitele plemene Welsh cob bylo svého času možné najít v hřebčínech Dilys a Oakhatch na jihu Anglie. V polovině roku 1970 jsem se setkala s Judy Rust, jejichž hřebčín Pipersgreen byl založen na dvou krásných Dilys klisnách – plných sestrách – Stardust a Raindrop. Z klisny Dilys Golden Harp a syna klisny Dilys Stardust hřebce Pipersgreen Song of the Stars jsem získala své dvě základní chovné klisny. Obě měly barvu palomino.
Obecně si také velmi cením hřebce Parc Dafydd, který stál v hřebčíně Twyford a stal se otcem mnoha výborných pracovních koní. Dafydda a některé Welsh coby z hřebčína Llanarth můžeme ještě dnes nalézt v původech špičkových jezdeckých koní. Skutečně mnoho hřebčínů zabývajících se chovem Welsh coba pro jezdecké třídy je založeno na krevních liniích hřebčína Llanarth!
Pokud se vrátíme zpátky...v roce 1950, 1960 bylo opravdu jen velmi málo welsh cobů, populace plemene nebyla velká a proto při studiu starých rodokmenů nalezneme nakonec stále stejné koně! Pro jezdectví , myslím, jsou ale důležitější, než krevní linie, tyto faktory - dobrá stavba těla, akce a temperament.
Zaznamenala jsem, že v posledních letech přicházejí do módy koně s vyšší kolenní akcí, než se mě osobně líbí, protože příliš výrazná, vysoká akce nepřináší mnoho komfortu jezdci. Také se zvyšuje počet koní, kteří mají rovnou linii od předního kopyta až ke krku a záda příliš krátká na to, aby se jim dalo dobře napasovat sedlo. Tito koně mají velmi masivní, vzpřímenou přední část těla a velké, tlusté zadky, ale pramálo prostoru mezi nimi! :)Nemyslím si, že tyto trendy jsou pozitivní.

Otázka: Jaký je u vás management hřebců?
Odpověď: Moji hřebci žijí převážně venku na výbězích, ale přesto jsou rádi, pokud mohou být v případě potřeby ustájeni. V plemenitbě je používám až od tří let, v případě potřeby mohou být společně s klisnami na pastvinách. Nikdy nemám hřebce samotné, protože se domnívám, že to je velmi krutá praxe pro společenská zvířata jakými koně jsou. Mladí hřebci mají vždy společnost, buď další hříbě, nebo hřebce, nebo klisnu. I starší valach může být velmi dobrým společníkem pro odstávče hřebečka. Také se snažím, aby se budoucí plemenný hřebec seznámil s prací, ještě než je využit v chovu. I když již nemám možnost obsedat a zapřahat hřebce doma, myslím, že je důležité, aby se seznámili s myšlenkou na práci hned na začátku svého života. Jejich situace a využitelnost v chovu se může změnit a oni musí být na tuto skutečnost připraveni!

Otázka: Barva palomino přišla do vašeho chovu náhodou nebo jste se na tuto barvu zaměřila záměrně?
Odpověď: Nikdy jsem neměla v úmyslu chovat palomino, ale Pipersgreen Song of the Stars, otec mých prvních chovných klisen, byl palomino. V této době nebylo toto zbarvení pro Welsh coba typické. Mnoho Welsh cobů v barvě palomino bylo registrováno jako „cream“ a pamatuji se, že jeden velmi známý chovatel mi řekl, že palomino „není barva pro Welsh coba“. Samozřejmě, že jeho černí Welsh cobové byli tenkrát v přímé konkurenci s hřebčínem Llanarth! :)(pozn.-hřebčín Llanarth vždy produkoval takto zbarvené koně)

V roce 1970 jsem se začala intenzivně zabývat studiem genetiky barev. Tehdy ale bylo k dispozici mnohem méně informací! První kniha zabývající se genetikou barev u koní vyšla až v roce 1979 a ačkoli dnes vypadá velmi zastarale, podnítila trvale můj zájem o genetiku barev u koní. Dnes je všechno o mnoho jednodušší, můžeme využívat i genetické testy, které nejsou již nijak drahé a pomohou nám popisovat barvy zvířat přesně. Jako majitelka palomino klisen jsem měla šanci 50/50, že se mi narodí palomino hříbě. V roce 2008 se mi podařílo odchovat klisnu s dvojitým ředěním genů, tato klisna se jmenuje Jebeth Hadron Collider (otec palomino Jebeth MilkyWay, matka palomino Lincombe None So Pretty po Pipersgreen Song of the Stars). Protože Collider má dvojité ředění genů, bude vždy produkovat palomino hříbata, pokud bude připuštěna ryzákem. Naštěstí Collider nemá jen dobrou barvu, ale vypadá také jako velmi pěkný Welsh cob a proto si ji pravděpodobně ponechám v hřebčíně jako chovnou klisnu.

Otázka: Víme, že ve vašem chovu působil také plemenný hřebec Tradičního coba (Irský tinker, Gipsy cob). Dokázala by jste tato dvě plemena porovnat?
Odpověď: Myslím, že s cikánskými coby je mnohem jednodušší práce, než s Welsh coby. Tradiční cob dokáže svému jezdci více odpustit a je jednodušší, snažší, než Welsh cob. Gypsy cob má robusní, těžší kostru a je velmi silný. Řekla bych, že toto plemeno je klidné, ale citlivé. Jsou obecně výborní v postroji a stabilní a pohodlní pod sedlem. Viděla jsem i Tradiční coby, kteří byli dobrými skokany. Bohužel často mívají tendenci ke špatné stavbě těla, špatnému úhlení lopatek, přestože to samozřejmě ne vždy platí. Dobrý Gipsy cob, s dobrou stavbou těla, často dobře vypadá, má velké charisma, které umocňuje vysoký podíl barvy (tobiano) v populaci. Celkově ale má Welsh cob mnohem větší pracovní rozsah a univerzálnost. Welsh cob je rychlejší, lépe skáče a pohybuje se mnohem elegantněji a extravagantněji, než Gipsy cob. I celková stavba těla je výrazně lepší, než jak vídáme u Tradičního coba. A také se Welsh cob lépe čistí, protože nemá tolik rousů a žíní jako Gypsy cob, který vyžaduje skutečně mnoho péče. Ale to je, samozřejmě, věc preference! V posledním desetiletí začali někteří chovatelé tato dvě plemena křížit a vznikají skutečně nádherná užitková zvířata. Křížením Tradičního coba a Welsh coba, který vyniká výbornou stavbou těla a charakterem, vzniklo několik vynikajících velšských polokrevníků. Výstavním sekcím podílových velšů dříve dominovali koně, které bych nazvala „našňořenými výstavními poníky“, ale v poslední době jsem si všimla, že v šampionátech těchto tříd zvítězilo několik těchto kříženců, před klasickými výstavními koňmi. Myslím, že se jedná o skutečně dobré křížení a je příjemné vidět, že se alespoň někteří posuzovatelé již zbavují předsudků vůči „barevným“ koním.

Děkuji, Jean, za rozhovor, za pomoc, kterou jsi poskytla nám a našemu hřebčínu a samozřejmě, především, za tvé fantastické, charismatické koně!

Gabriela Rotová

 Hřebčín AMERIKA