Hřebčín Amerika

HŘEBČÍN IRON – CHOV WELSH PONY OF COB TYPE & SHOW ZÁPŘAH – HOLANDSKO

publikováno v časopise Koně a hříbata IV/2011

Na stránkách tohoto časopisu jsem již před časem představila českým čtenářům stáj Kaszicht, která je po stránce výkonostní i chovovatelské (plemeno welsh mountain pony) jednou z nejúspěšnějších v Holandsku. V této stáji působí jako jezdec a trenér pan Teo Barth, jehož vozatajskou a chovatelskou činnost, bych vám ráda představila dnes. Teo Barth je nejen velmi úspěšný trenér a vozataj, ale dlouhá léta působil také jako aktivní chovatel, který ve svém hřebčíně Iron, zaměřeném především na produkci zvířat sekce C, používal krev známého velšského hřebčína Nebo.
Několik kvalitních welsh pony of cob type importoval Hřebčín Amerika z Hřebčína Iron pana Bartha také do České republiky a věříme, že vzhledem k původům těchto koní a jejich dobře prověřené užitkovosti se tyto importy osvědčí v chovu tohoto fantastického a vyjímečně univerzálního plemene i v České republice. Úspěchy, kterých pan Teo Barth se svými pony dosáhl a dosahuje, mohou být inspirací pro každého chovatele nebo majitele, jež by rád své pony využil pro zábavu nejen svou, ale i celé své rodiny. Welsh pony a cob jsou nejen vyjímečně univerzální ve svém využití, ale také poměrně nenároční na podmínky, ve kterých chováte nebo své koně trénujete. Velšská plemena jsou rozšířena a velmi oblíbena po celém světě a to nejen pro svůj nádherný exteriér ,vyjímečný charakter, zdraví a dlouhověkost, ale také proto, že nabízí alternativu těm, kteří nedisponují velkými finančními prostředky, rozsáhlými a kvalitními pastvinami a nadstandartními jezdeckými areály. Velšská plemena jsou zkrátka schopna splnit sny a sportovní očekávání nejen dětských, ale i náročných dospělých jezdců a vozatajů a díky své plemenné variabilitě mohou v mnoha případech velmi dobře konkurovat i teplokrevným koním. K vašemu úspěchu může stačit, máte-li dostatek lásky pro své koně a trpělivě počkáte na výsledky své práce.
Protože pan Teo Barth je nejen úspěšným jezdcem spřežení s více než třicetiletou praxí, ale také naším velmi dobrým přítelem, požádala jsem ho, zda by mi odpověděl na několik otázek, což, jak se dalo čekat, ochotně učinil! :)


Jak začala tvá vozatajská kariéra? Byly koně vždy součástí tvého života?

S koňmi jsem vyrůstal. Můj otec měl hobby chov Holandských teplokrevníků a také se věnoval chovu Welsh mountain pony. Jako kluk jsem ale žil fotbalem a koně pro mě příliš mnoho neznamenali. V osmnácti letech jsem ale s fotbalem skončil a tehdy mi můj dědeček daroval mého prvního poníka - klisnu Shetland pony. Tato klisna pravděpodobně nastartovala mou chovatelskou vášeň – dala mi za svůj život sedmnáct hříbat! Dědeček pracoval s koňmi na velké farmě a je to on, kdo mě naučil všechno, co o koních dnes vím. Dědeček byl také ten, který zakoupil první pár poníků s nimiž jsem zapřahal a právě koupí těchto dvou shetlandů všechno okolo zapřahání v mém životě začalo. Myslím tedy, že můj dědeček byl pro mě po všech stránkách velmi důležitý! :)
S vozatajstvím jako takovým jsem ale začal až v roce 1978 a mým partnerem byl tenkrát ryzák sekce A. Až po přibližně 2 letech vstoupil do mého života Gerco – hřebec welsh mountain pony a s ním začaly všechny mé úspěchy.


Dnes ale upřednostňuješ plemeno Welsh pony of cob type. Proč právě toto plemeno tě tolik okouzlilo?

Welsh pony of cob type je konec dlouhé cesty. Mám rád všechny velšské koně, kteří mají typický a kvalitní pohyb, jsou dostatečně výrazní a mají dobrou kostru. Nepreferuji tedy sekci B – Welsh pony, kde mi právě tyto kvalitativní znaky chybí. Miluji z celého srdce Welsh mountain pony, ale Welsh pony of cob type jsou větší a silnější, což je pro velkého člověka jako jsem já, nesporně výhoda. A moje cesta k sekci C?
Na Mezinárodní velšské výstavě v Aachenu, kde jsem zapřahal Cheryl Mace (Northleach Stud), mi byl nabídnut k prodeji vítězný hřebec sekce C, Tyngwndwn Tiger, jehož projev a charisma na mne velmi zapůsobili. Bohužel pro Holandskou plemennou knihu měl na tu dobu příliš mnoho bílých odznaků. Do Holandska nebyl tehdy ještě žádných Welsh pony of cob type importován, neexistoval ještě žádný holandský chovatel tohoto plemene! Na této výstavě jsem se setkal s panem Henk van Dijkem, který mi tehdy řekl o plném bratru Tigera, hřebci Tyngwndwn Master. S panem Henk van Dijkem jsme se spřátelili a já nikdy nezapomenu na neobyčejnou cestu do Walesu, kterou jsme společně absolvovali a na jejímž konci jsem se stal majitelem hřebce Tyngwndwn Master. Tento hřebec mi učaroval, přestože všechny celní peripetie kolem jeho vývozu do Holandska mě málem stály infarkt! :)
Dnes mohu bez nadsázky říci, že jsem stále, i po tolika letech, zcela fascinovaný plemenem Welsh pony of cob type. Z mého pohledu jsou v zápřeži zcela nepřekonatelní. Přiznávám ale, že rád zapřahám i Welsh mountain pony.


Nepřemýšlel jsi někdy o klasických FEI disciplínách spřežení? Proč jsi se rozhodl pro show zápřah?

Pokud se rozhodnete dělat FEI sport, nemůžete být svým vlastním pánem. Všeho, co k těmto disciplínám nezbytně nutně potřebujete, je příliš: příliš mnoho lidí, příliš nákladná doprava, příliš drahá auta, příliš mnoho výstroje a příliš mnoho peněz. Chci být v situaci, kdy mi stačí jeden ošetřovatel a nebudu potřebovat nic moc dalšího.
Show zápřah je také pro koně méně namáhavý a je bezpečnější, což pro mne znamená, že mi můj kůň bude partnerem dlouhé roky. Mám rád, když práce s koněm je čistá a upřímná. Pokouším se být se svým koněm v harmonii a rovnováze a mě osobně nic nepřináší uspěchané řezání rohů v maratonech a parkurech spřežení.


Pokud hledáme koně vhodného pro show zápřah, na co bychom se při jeho výběru měli zaměřit? Existují konkrétní linie produkující koně pro show zápřah?

Ano, existují rodiny a linie, které produkují koně více vhodné pro show zápřah. Našim cílem by ale neměl být „Hackney/welsh“. Pro zápřah potřebujeme velše, který má vysokou akci a velmi prostorné, výrazné chody. Chceme pohyb koní z linií Nebo, Thorneyside, Aston (například Aston Superstar byl velmi „speciální“ pony) a pak také třeba koně z hřebčína Dyfrdwy.
Měli bychom hledat ponyho nebo coba s přirozeně vysoko nasazeným krkem, velmi lehkého pohybu a poněkud delšího rámce. Toto umožňuje koni větší flexibilitu a lepší podsazení zadních končetin. Akci je také možné zlepšit a trénovat na kavaletách nebo lonžováním, ale zde je důležitý předpoklad, že skutečně víte, jak na to. V každém případě je jednodušší a lepší mít koně, který je excelentní akcí vybaven od přírody.



Jak s koněm určeným pro show zapřahání pracovat? Máš nějaké „obecné rady“?

Nikdy nepracujte dlouho, ale pracujte často. Nejlépe alespoň každý druhý den a buďte nápadití, aby se s vámi vaši koně nezačali nudit. Buďte opatrní a dobře vnímejte, co chce váš kůň udělat a co udělat může. Přemýšlejte o koni, kterého máte před sebou. Jedná se o syrového koně z pastvin, nebo je zvyklý na kontakt s lidmi? Kůň pro show zápřah by měl být osobnost, ale musí se také chtít učit. Musí být ochotný se podvolit tlaku a dělat to, co je od něj požadováno. To vše potřebuje nějaký čas. Nikdy koně nevystavujte nepřiměřenému tlaku, nikdy nebuďte hrubí. A pamatujte také na to, že i v případě, že kůň udělá určitou věc správně, vy mu nemůžete bezmezně věřit. I přes váš dobrý pocit se může stát, že vás kůň překvapí a uteče z „místa činu“. Musíte s výcvikem postupovat lekci za lekcí, od jednoduchého ke složitému. Všichni víme, že existuje mnoho „urychlujících metod“, které jsou smutnou praxí v show zapřahání , ale to není nic, co bych schvaloval nebo aplikoval. O těchto praktikách, dnes sice již většinou nezákonných, přesto ale mnohde užívaných, ani nechtějte nic vědět. Jejich výsledkem bývá vyděšený, nespolehlivý kůň, neschopný se uvolnit či spolupracovat. Takto trénovaný kůň se může stát i nebezpečným a agresivním. Ovšem je nesporně pravda, že také špatná aplikace správných metod končí často stejně. Právě proto je nezbytně třeba mít pro svého koně dostatek citu a porozumnění. Pokud budete ke svému koni spravedliví a budete s ním mít vybudovaný dobrý vztah, není třeba příliš hledat „návody“, jak s ním pracovat! Klíčový je trénink, trénink a zase trénink. Chce to čas, rok, dva nebo i tři. Věřte tomu, co děláte a procvičujte. Na závody choďte vyhrávat, ale ne za každou cenu. Můj dědeček se mě vždycky ptal:“ Jací byli koně na závodech?“ Nikdy se nezeptal: „Vyhrál jsi?“


Jaké jsou tvé plány na rok 2011? Rok 2010 byl dalším rokem tvých velkých úspěchů, hřebec welsh mountain pony - Bruinderink's Arno, který je ve tvém tréninku, se stal vítězem Royal Welsh Show ( pro sekci A a B) ve Velké Británii. Existují vůbec ještě nějaké cíle, kterých bys chtěl v show zápřeži dosáhnout?

Měl jsem v show zápřeži mnoho úspěchů a budu samozřejmě velmi rád, pokud budu uspěšný i v dalších letech! :) A mé cíle? Chci se i nadále těšit dobrému zdraví, být aktivní ve svém zapřahání, radovat se z poznávání nových koní a jejich vozatajů. Připravit pár dobrých poníků. Zapřahat svou páru klisen Welsh pony of cob type, dívat se vpřed a čelit novým výzvám!
Všem českým příznivcům zapřahání bych chtěl vzkázat: Pečujte dobře o svá zvířata a zapřahejte s láskou, protože jinak si to neužijete! Na závěr rozhovoru mi nezbývá, než všechny tyto „příznivce zapřahání“ a velšských koní, pozvat na seminář s panem Teo Barthem a panem Henk van Dijkem zaměřený na problematiku show zapřahání a chovu velšských plemen, který bude probíhat 17. a 18. září v Hřebčíně Amerika. Pan Teo Barth je sice více mužem činu, než-li slova, přesto ale, se jistě ochotně pokusí zodpovědet všechny otázky, které mu budou v rámci tohoto semináře položeny. Samozřejmě bude možné tohoto „mistra opratí“ vidět i při práci v klasickém show zápřahu. Tímto vás tedy, v tomto zářijovém termínu, srdečně zveme do Hřebčína Amerika a budeme se na vás, samozřejmě, těšit .


TEO BARTH

1981 - Evry, Francie: Celkový mezinárodní šampion jednospřeží s hřebcem welsh mountain pony Gerco.
1984 - Ermelo, Nizozemí: Mezinárodní šampion dvojspřeží s Gercem a Sachou (klisna sekce C)
1986 - Národní šampion dvojpřeží s Gercem a Whisperem (hřebec sekce A)
1987 - Národní šampion dvojpřeží s Whisperem a Songsterem.
1990 - začátek dobrodružství se hřebcem sekce C, Tyngwndwn Master, šampionem plemenných hřebců schopných chodit v zápřeží
1996 - Šampion plemenných hřebců schopných chodit v zápřeží s Aberaeron Arbenigwrem (sekce C) 2000 - Rezervní šampion sekce C a D na Mezinárodní výstavě v Ermelu s klisnou vlastního chovu Iron Queenie (po Tyngwndwn Master).
2006 - dočasně návrat zpět k sekci A s hřebcem Bruinderink Arno, který vyhrával jednu soutěž za druhou. Ukázalo se, že jsme výborný pár, Arnold si užíval mé zkušenosti vozataje a trenéra a já si užíval tohoto skvělého pony!
2007 - Arnold byl v zimních měsících ještě lepší a úspěchy pokračovaly, společně jsme se stali Mistry Holandska a naprostou korunou našich úspěchů bylo získání trofeje „Zilveren Zweep“ - Stříbrný bič, což je cena pro spřežení s nejlepším předvedením. (jemnost pobídek a celková elegance). V témže roce jsem zde, v Kootwijku, zvítězil i se svým spřežením klisen sec. C.
2008 - po mnoha rozhovorech mezi mnou a Arnovým majitelem Andries deGeusem se začal Arno účastnit soutěží s novým vozatajem, Laurou de Jongh, a opět s velkým úspěchem!
Já sám jsem se rozhodl více jezdit s dvojspřežím vlastního chovu a měl jsem s ním velký úspěch, zejména pokud jde o posuzovatele z Velké Británie, protože ani ve Walesu není dvojpřeží k vidění příliš často.
2009 - První místo a titul Šampion s hřebcem welsh mountain pony - Zelhemshoeve Wesley na jarním keuringu Sever pořádaným WPCV.
První místo v Kootwijku na soutěži klisen v zápřeží s mojí klisnou sec. C - Raikou.
První místo a titul Šampion ve výkonnosti s dvojspřežím klisen sekce C - Pebbles a Raikou na soutěži pořádané WPCV. Rok 2009 byl také rokem 50. výročí NWPCS a já jsem si opravdu moc přál vyhrát závod dvojpřeží stejně jako před 25 lety, celá sezona závodů dvojpřeží byla pro mě jen tréninkem na tuto událost. Nakonec jsem uspěl a tento pro mě důležitý závod vyhrál...

Gabriela Rotová

 Hřebčín AMERIKA