Hřebčín Amerika

Arthur Kottas – Heldenberg

Ve dnech 17.-18. listopadu proběhly v NH Kladruby n. L. přednášky jednoho z deseti nejlepších žijících učitelů jezdectví světa, pana barona Arthura Kottas-Heldenberga a 19. listopadu pak ve Slatiňanech mělo několik jezdců možnost brát od tohoto mistra lekce se svými koňmi.Celé tři dny laskavě a zainteresovaně provázela svým překladem z německého do českého jazyka paní Julianne Weinberg-Lessing, která v posledních měsících vede výcvik starokladrubských koní Národního hřebčína a je žačkou pana Kottas-Heldenberga.
Osobnost pana Arthura Kottas – Heldenberga není možná nutné představovat, ale přesto alespoň stručně pro ty, kteří se s jeho jménem ještě přece jen nesetkali. Arthur Kottas – Heldenberg nastoupil do Spanische Hofreitschule-Španělské vysoké jezdecké školy- ve Vídni ve věku šestnácti let (v této době, zde dvorní jízdárnu vedl plukovník Alois Podhajský) a následně se stal historicky nejmladším „erste Oberbereiterem“ - šéfjezdcem - školy a až do svého odchodu v roce 2002 tuto nejvyšší funkci ve Vídeňské dvorní jízdárně také zastával. Pan Arthur Kottas- Heldenberg je jedním z nemnoha, kteří ovládají metodiku vzdělávání koně klasickým způsobem. Co si představit pod pojmem vzdělávání koně „klasickým“ způsobem?
Tento termín je vyhrazen metodě vzdělávání koně, jehož důsledkem by měla být zvýšená obratnost a poslušnost. Obecně se pod tímto pojmem rozumí klasická a sportovní drezura, která klidnou prací s koněm, jeho cvičením a systematickou gymnastikou, za předpokladu zachování náležitého přístupu k jeho psychice, vede k plnému rozvinutí jeho výkonostních možností. Jde především o optimalizaci a ekonomizaci průběhu pohybu, kdy je maximálně využita a rozvinuta mechanika pohybu koně. Drezurní prací se kůň dostává z rovnováhy přirozené přes rovnováhu kampanní do rovnováhy školní, která je předpokladem vyšších stupňů klasické drezury.Vznik „klasické drezury“ má souvislost s obdobím, kdy kůň byl využíván pro vojenské účely. V tomto období naší historie bylo velmi důležité, aby kůň, který sloužil v armádě jako významný bojový prostředek, byl schopen se dokonale podrobit přáním a potřebám svého jezdce. K tomu, aby tento požadavek byl kůň schopen plnit, musel být pro tento účel připravován drezurní prací. Byl tedy vypracován výcvikový systém, který byl nazýván Vysoká škola jezdecká. V rámci této školy chtěli jednotliví jezdci vynikat a proto se snažili o co nejelegantnější a nejpůsobivější způsob jízdy a předvedení svého koně. Snaha jezdce na koni imponovat, dala vzniknout jezdeckému umění. Jezdci v tomto období objevili možnost kultivovat pohyb koně specifickými metodami jeho výcviku. Jezdectví přestalo plnit funkci pouze praktickou a získalo kulturní „uměleckou“ dimenzi. Dnes je možné drezurní ježdění v tomto původním provedení vidět pouze ve Španělské vysoké škole ve Vídni a ve francouzském Saumuru. V tomto klasickém školním ježdění dnes nalézá svůj základ moderní drezurní sport.
Pan Arthur Kottas-Heldenberg využívá své mnohaleté zkušenosti vedoucího jezdce Vídeňské dvorní jízdárny a od roku 2002, kdy tuto instituci opustil, se věnuje výuce a vzdělávání svých žáků po celém světě a vede vlastní drezurní stáj v rakouském Weikersdorf am Steinfelde. Celá řada jezdců zabývajících se drezurním ježděním využívá jeho poznatků, stala se jeho žáky a umisťuje se na žebříčku hodnocení drezurních jezdců v první padesátce.
Náplní Kladrubských přednášek byla práce na ruce a na lonži podle klasické metodiky, která by se měla stát neodmyslitelnou součástí výuky a gymnastiky koně od základů až k úrovni Grand Prix. Obě přednášky měli shodnou koncepci. Dopoledne bylo věnováno teorii doplněné videoukázkami výcviku a odpoledne ukázkám praktickým. Přednáška první byla zaměřena na problematiku práce na ruce s aspektem na piafu a pasáž, práci na dvou lonžích a přípravu na školní skoky. Přednáška druhá, pak byla opakováním přednášky, která proběhla v NH v srpnu a byla zaměřena na metodiku lonžování a výuky korektního sedu jezdce. Filosofie práce s koněm podle pana Arthura Kottase-Heldenberga je filosofií, která jezdce učí koně bezvýhradbě respektovat a ctít, následně pak bezpodmínečně hledat chyby vždy jen ve svém přístupu, metodice a korektnosti sedu. Obě přednášky byly prostoupeny zářivou aurou klidného, trpělivého a laskavého přístupu, který člověka nutil k zamyšlení nad vlastním přístupem k jezdecké problematice a vztahu ke koni.
Pro všechny z nás, kterým kvalitní drezura učarovala, ale nemůžeme nebo neumíme nalézt dobrého trenéra, by měla být možnost se konfrontovat s názory takto erudovaných osobností alfou a omegou našeho jezdeckého života. Mnoho dnešních metodik práce s koněm je metodikou buď příliš moderní, nebo příliš jednostrannou nebo metodikou obecně špatnou. Citát pana Kottas-Heldenberga, že „Práce s koněm může být jen dvojí a to dobrá nebo špatná.“ je dokonale přesný a výstižný. Dovolila bych si po letech ježdění na koni a letech, které jsem strávila výukou nových adeptů jezdeckého sportu, říci, že ježdění na koni může být jen tak dobré, jak dobrý je váš sed. Bohužel stále je mezi námi mnoho těch, kteří si myslí, že budeme-li s koněm pracovat v kruhové ohradě nebo s ním skotačit po lesních pěšinách, vychováme si šťastného a spokojeného koně. Pravda je ale jiná. Spokojený a šťastný může být jen kůň vzdělaného majitele. A takovým majitelem je jen ten jezdec, jehož sed a ruce působí na koně pozitivně a nejsou mu na překážku. Nic, než kvalitní, několik let trvající výcvik jezdce pod dohledem kvalitního trenéra vám váš sed nevytvoří. Je bezpodmínečně třeba se intenzivně vzdělávat, trénovat a tvrdě na sobě pracovat. Mrkvová hůlka a provazová ohlávka nezosobňují nic pozitivního ani sebespásného, pokud jimi nevládne školená ruka dobrého jezdce. Tento jezdec pak také musí umět odhadnout kondici svého koně, jeho zralost a schopnost spolupráce a zohlednit také kvalitu povrchu, na kterém svého koně vzdělává. Součet těchto faktorů je následně přímo úměrný skutečné spokojenosti vašeho koně.
Jezdec musí, jak pan Kottas-Heldenberg zdůrazňuje, beze zbytku kontrolovat svůj temperament. Tato jasná pravda zní prostě a jednoduše, přesto ale, pokud se podíváte kolem sebe, do jezdeckých stájí a na opracoviště jezdeckých soutěží, budete souhlasit, že téměř každý jezdec káže vodu a pije víno. Je smutnou pravdou, že jsme obecně až příliš často ke svým koním hrubí. A ve vrcholovém sportu pak, bohužel, toto tvrzení platí ještě častěji. Jezdec je povinen být klidný a trpělivý za všech okolností a brát ohled na schopnosti koně, nikdy by neměl postupovat nesystematicky a působit koni bolest a stres. Tak, jako požadujeme didaktický a hravý přístup při výchově našich dětí, musíme didakticky a hravě pracovat se svými koňmi. A je pravdou, že učit se tomuto přístupu budeme muset celý náš život. Cílem dobrého jezdce by primárně nemělo být úspěšné absolvování drezurních úloh, ale spokojený, vzdělaný kůň, kterému vydrží zdraví do vysokého věku. Tento kůň by pak měl být také naším přítelem, nikoli tedy sportovním nářadím, které, když je již k nepotřebě, je nahrazeno nářadím novým. Zodpovědnost za našeho koně, je to, co mu za jeho celoživotní trpělivost a vztřícnost, dlužíme.
Buďte všichni, prosím, ke svým koní spravedliví. Buďte k nim laskaví a dopřejte jim čas do jezdeckých lekcí dospět tak, jak potřebují. A pokuste se využít každou dostupnou příležitost k rozšíření si svého jezdecké vzdělání, protože to, co máte ve své hlavě, vám nikdo nevezme. Každého, kdo neměl možnost přednášky pana Arthura Kottas-Heldenberga absolvovat, jistě potěší příslib, že na jaře příštího roku Českou Republiku znovu navštíví. Na závěr bych si ráda vypůjčila citát plukovníka Aloise Podhajského, který byl součástí pozvánky na tyto přednášky a dokanale shrnuje vše, co zde bylo řečeno: „Vědění má vždy předcházet jednání“.
Poslední, co bych ještě ráda v souvislosti s těmito přednáškami vyzdvihla, je skutečnost, že pan Arthur Kottas-Heldenberg považuje welsh coba za plemeno velmi vhodné pro klasickou drezuru a je přesvědčen, že práce s těmito koňmi může přinést ty nejlepší možné výsledky. A to je zcela jistě pro všechny příznivce plemene welsh cob ta nejlepší možná zpráva.

Gabriela Rotová

 Hřebčín AMERIKA